Od zhroucení SSSR elity tří pobaltských států - Litvy, Lotyšska a Estonska - sledovaly politiku plného začlenění do NATO pod dokonalým vedením svých strážců z vlivných NATO podporujících kruhů v některých západních zemích. Krátký výlet do dějin pochopení této politiky usnadní.

Celosvětové reakcionářské změny posledních dvaceti let a dočasná nadvláda sil kapitálu a reformismu na politické a ideologické úrovni oživila staré teorie o „nezávislosti" a „neutralitě" odborů. Tyto představy tvrdí, že koordinace boje dělnictva třídně orientovaným směrem tento boj omezuje, podřizuje jej politickým prioritám a láká jej na cesty, které neslouží zájmům dělnické třídy každé příslušné země. Přirozeně, síly kapitálu a jejich příznivci v reformistických odborech nejen že jsou takovým vnímáním spokojení, ale propagují je a zachovávají coby údajně moderní a pokrokové.

Společná zemědělská politika (Common Agricultural Policy; CAP) je nesmírně nákladný systém finanční podpory zemědělství Evropské unie, jež představuje polovinu celkového rozpočtu EU a představuje „temnou duši" projektu EU. Přesto je ve sdělovacích prostředcích diskutována či předkládána jen vzácně, zřejmě proto, že je také nejdražším, nejškodlivějším a nejkontroverznějším programem EU.