Články

Hlavní strana » Články » Seriály » Žízeň impérií

---

TAJNÁ SMLOUVA Pomocí kapitálu jiných lidí, jejich pracovním úsilím a nápady se z Johna D. Rockefellera stal skutečný byznysmen. Cítil se dost silným, aby vyjednával s víceprezidentem malé Pobřežní a michiganské jižní dráhy o příštích nákladních tarifech. Zlí jazykové později tvrdili, že za zavřenými dveřmi se jednalo o tajných rabatech, a nikoli o přednostních tarifech. Báječně prosperující chod obchodu dal Rockefellerovi roku 1870 podnět k tomu, aby podnik - potřetí za osm let - přeorganizoval, zvětšil a přivedl k vyššímu výkonu. Statut nového podniku zněl: "Výroba petroleje, jakož i obchod s naftou a jejími vedlejšími výrobky". Chvályhodný úmysl posloužit zákazníkům petrolejem a mazacími oleji stejné jakosti jako dříve, do jisté míry standardní, byl patrně "kmotrem" firemnímu jménu The Standard Oil Company of Ohio. Ve skutečnosti je Rockefeller vzal, aniž se ptal, od svého pittsburského konkurenta Charlese Lockahrta. Stojí za zmínku, že se tenkrát stříbrný peníz jmonoval "standard-dolar". Kapitál nové společnosti Standard činil jeden milion takových "standard-dolarů", v 10 000 kusů 100standarddolarových akcií Standardky. John D. si z toho zajistil 2667 podílů, Flagel, Andrews a bratr William dostali po 1333 podílech, Harkness 1334 kusů a dalších tisíc dostal dosud nezávislý rafinér v Clevelandu. Zbytek převzala stará firma Rockefeller, Flagler and Agrews, ve které měl John D. i nadále hlavní slovo. Tak se Rockefeller postaral, aby akcie společnosti Standard zůstaly ve spolehlivých rukách.   Další kroky na cestě k získání petrolejářské suverenity v Clevelandu přenechal Rockefeller Flaglerovi, rychle postoupivšímu na místo šéfa "operativního oddělení". Flaglerův operační plán měl pět bodů: 1. Pohlcení clevelandské konkurence 2. Svazek s velkými rafinéry konkurenčních měst, aby také byla zajištěna ochrana výroby a sjednocení cen. 3. Vyloučení konkurence v ostatních výrobních centrech prostřednictvím nových svazků s velkými rafinéry. 4. Ujednání nových železničních rabatních smluv pro Standard Oil a její spojence. 5. Blokáda exportu nafty do zámoří Likvidace — tajné smlouvy — blokáda... Rockefellerovi, který se snažil o to, aby ve vznešené clevelandské společnosti vystupoval jako skromný muž, nevyhovoval Flaglerův brutální postup. Aby jméno společnosti Standard zůstalo čisté a vlastní hnízdo nebylo pokáleno, navrhl, aby akce byla provedena pod krycím jménem smyšlené firmy. Tento podnik dostal jméno South Improvement Company (Jižní těžařská společnost). Výběr spiklenců obstaral Flagler. Za prezidenta společnosti SIC dosadil Petra H. Watsona, vzdáleného příbuzného majitele pily z Titusvillu, povoláním talentovaného právníka a známého náruživého "sběratele" železničářských a petrolejářských akcií. Sekretářem SIC se stal W. G. Warden, rafinér z Philadelphie. Mezi spiklenci byli vedle naftových bossů také tři ředitelé malých železničních společností, zežloutlí závistí vůči ředitělům velkých železnic. Při ustavující valné hromadě ve Philadelphii dávali Rockefellerovi lidé najevo, že začátkem roku 1872 zvýší Standardka svůj kapitál na 2,5 milionu dolarů. Tím bylo dáno všem shromážděným najevo, že lidé ze Standardky nestrpí žádné námitky proti programové cestě. A protože každá věc má svůj rub a líc, bylo vedle hrozby také vábítko, šířené šeptem, o slibných předběžných jednáních s vládci velkých železnic. Jak se proslýchalo, nebránil se Tom Scott, majitel Pensylvánské železnice, který měl obstarávat v budoucnu 45% všech transportů nafty k atlantickému pobřeží, poskytnout společnosti SIC 50% rabat všech transportů nafty k atlantickému pobřeží, poskytnout společnosti SIC rabat na dopravní sazby na naftu. To znamenalo: jestliže Rockefeller a jeho společníci měli za dopravu jednoho barelu nafty z Titusvillu teoreticky zaplatit 80 centů, byli by dostali 40 centů jako rabat nazpět. Na papíře měla být tato sleva poskytnuta také protivníkům SIC — ovšem s tím rozdílem, že sleva 40 centů za barel u protivníků měla být Rockefellerovým lidem připisována k dobru. SIC by podle toho tedy v budoucnu vozila naftu na útraty svých konkurentů. A ještě další nápad mělo duo Rockefeller-Flagler. Ke kontrole rabatů měly být železniční společnosti zavázány předložit SIC opisy nakládacích seznamů a výtahy z nákladních listů všech hlavních, dílčích a vedlejších tratí společnosti. Tím dostala SIC do rukou nejen haldu popsaného papíru, ale také rozdělovník nafty svých protivníků. Muži ve Philadelphii si mnuli ruce. Kdyby to klaplo... A klaplo to. Do 8 dnů byla zrádná smlouva podepsána. Zajistila SIC, a tím Rockefrellerovi, dodatečný zisk 6 mil. dolarů ročně. Založením SIC, a uzavřením nových železničních tarifních smluv mohly být body 2 a 4 Flaglerova operačního plánu považovány za splněné. Splnění prvého, dosud otevřeného bodu napomáhali John D. a Henry M. Flagler vším, co bylo v jejich silách. Začali svou procházku kancelářemi clevelandských rivalů u nejmocnějšího z nich, Olivera H. Payna, šéfa firmy Clark, Payne and Co., syna senátora a prezidentského kandidáta za demokratickou stranu. Payne byl pro ně "tvrdý oříšek". John D. a Henry M., oba mladí žraloci v naftovém rybníku, navnadili Payna tlustým svazkem akcií Standard Oil; žraloci rozevřeli tlamu — a spolkli konkurenta. Potom přišlo Rockefellerovo setkání s Mr. Hewitem, jeho prvním zaměstnavatelem. Se sepjatýma rukama prosil starý Hewit svého bývalého pomocného účetního o poshovění a porozumění. Rockefeller pokrčil rameny a suše poznamenal: "Máme prostředky a známe cesty, jak lze vydělat peníze, o kterých vy, milý Hewite, nemáte ani potuchy. Mohlo by se snadno stát, že vás v té velké tlačenici smetou!" To bylo vše, co řekl. Měl velmi naspěch. Byla středa. Ve středu večer měl Rockefeller v clevelandské baptistické obci hodinu výkladu bible. Hewitt a spol. se poradili a vzdali se. Pak se John D. vrhl na svého bratra Franka Rockefellera. Spolumajitel firmy Scofield, Shumer and Teagle se mělo dostat "požehnání" Standard Oil stejně jako bratru Williamovi. Ale Frank byl v rockefellerovském smyslu "odrodilé", málo obchodně zdatné dítě. Místo aby bratříčkovi vděčně padl kolem krku, mával mu vyzývavě před očima clevelandskými novinami, kde stálo: "Gigantická hra v clevelandských petrolejářských kruzích se tak podařila, že jediná firma skoupila veškeré rafinérie ve městě Clevelandu a nyní zamýšlí monopolizovat obchod. Petrolejářské železnice jsou s ní spolčeny. Těmi povedenými chlapíky v Clevelandu jsou Rockefeller a Andrews." "Je to pravda?" ptral se Frank Rockefeller. "Tak napolo," odpověděl bratr John. "A proč? Dáváme každému clevelandskému rafinéru stejnou možnost připojit se k nám. Také tobě, Franku..." "Nemám zájem!" "Tvá chyba! Kdo odmítá, je ztracen! Nepřenecháš-li nám za akcie Standard Oil svůj obchodní podíl, nebude mít, jak už to tak vypadá, vůbec žádnou cenu." Těmito slovy začalo jedno z mnoha nesmiřitelných nepřátelství. Frank Rockefeller zůstal pevný. Zato jeho obchodní partneři změkli. A povolné byly nakonec i vdovy Mrs. Bakusová a Sylvie Huntová, které se po smrti svých manželů pokusily vést dále zděděné rafinerie. John D., který nešetřil svého bratra, nešetřil ani vdov a sirotků. V jednom měsíci převedl s Henrym M. Flaglerem z pětadvaceti clevelandských rafinerií dvacet do svého majetku. Výsledky spiklenců SIC v ostatních rafinérských centrech země, podle bodu 4 operačního plánu, nebyly menší. S 15 000 barely denní výroby si Standard Oil zajistila monopol výhradního prodeje ve státě Ohio. John D. považoval tento stav za vhodný k prudkému náporu proti nezávislým těžařům a rafinérům v naftovém kraji. Příležitost k tomu byla vhodná. Všude kolem v americkém hospodářství se objevovala krize, která těm, kteří si říkali "nezávislí", nezaručovala pevné postavení. PRVNÍ VÁLKA O NAFTU Rockefeller a jeho spolupracovníci plánovali ve svém hlavním stanu husarský kousek. Že z toho osudově vznikla první válka o naftu, zavinila skutečnost, že Rockefeller se málo vyznal v lidech. Ve společnosti Petrolia byla celá řada mužů, kteří se k agentům SIC nejen obrátili chladnokrevně zády, ale vyhrožovali jim i sevřenými pěstmi. V Titusvilli stál v čele protivníků C. E. Bishop, hlavní redaktor časopisu Vrtná věž. Bishop se náhodou dozvěděl od malého úředníka na dráze o nových tajných rabatech. A co udělal? Uveřejnil jména spiklenců formou černě orámovaného úmrtního oznámení na titulní straně svého časopisu. Manželky bývalých těžařů porozuměly pokynu a oblékly smutek. Muži pak proměnili smuteční průvody v protestní demonstrace. V Parshallově nově zbudované opeře v Titussvillu se shromáždilo 3000 těžařů, aby se poradili o obranných a odvetných opatřeních. Povstal jeden z přítomných a prohlásil: "Jižní těžařská společnost má své jméno plným právem. Jih požaduje útisk otroků. Tato společnost zotročuje bílé!" A bylo slyšet hlasy: "Rozšlápněte hlavu tomu hnusnému hadu! Neprodejte té bandě ani kapku nafty!" "Zachraňte majetek Pensylvánie!" Mladý štíhlý muž prohlásil, že se ho agenti SIC pokoušeli podplatit. Byl to John d. Archbold, čtyřiadvacetiletý titusvillský vedoucí prodeje newyorské rafinerie Porter, Moreland and Co. Z New Yorku přijela ze solidarity delegace nezávislých rafinérů. Jejich jménem přislíbil jistý Henry H. Roger plnou podporu newyorských všem mužům z naftového území. Baltimor a Buffalo kabelovaly: "Jsme připraveni k boji!" Zastrašen stáhl se Rockefeller zpět ke svým pokladním knihám. Jeho nápor píchl do vosího hnízda. Před ním ležela hromada výhružných dopisů. Vrata jeho rafinerií a skladů byla pomalována umrlčími lebkami. Ve Franklinu rozbil vzrušený dav nádrže skladu. V Titusvillu byla podepsána rezoluce dlouhá 93 stop a zaslána do New Yorku. V domě reprezentantů věštil mladý advokát jménem Samuel T. Dodd nebezpečný monopol. Vandergrift, jeden z nejstarších a nejváženějších rafinérů, požadoval rozšíření stavby ropovodů, aby bylo možno vyhnout se Rockefellerovi a revanžovat se podvodným železničním společnostem. Za zády svých spoluviníků ze SIC jednali železniční králové ve velké tichosti a spěchu s nezávislými rafinéry o nových tarifech. Mluvčími rafinérů byli John D. Archbold a Henry H. Roger. A bylo to zlé_ prezident společnosti Watson a jeho sekretář byli pozváni před vyšetřující výbor Kongresu. Parlament státu Pensylvánie označil Rockefellerův podnik za "nejnebezpečnější a nejnestydatější spiknutí" a nařídil jeho okamžité rozpuštění. Obrovitý had ležel rozšlapán na zemi. První válka o naftu vyvolaná Rockefellerem skončila jeho těžkou porážkou. Ochranný svaz podnikatelů zvítězil nad mocnou Jižní těžařskou společností. Napříště bude nutno získat vliv v parlamentě a ve vládě! Jedna útěcha však Rockefellerovi a jeho věrným zůstala: pověst Standard Oil díky jejich moudrým předběžným opatřením celou neslavnou aférou nijak neutrpěla. A naštěstí ve všem neštěstí neměli hospodářští experti čas dlouho přemýšlet o zániku SIC. Velký newyorský burzovní krach v září 1873 strhl do jednoho víru všechny ty, kteří se drželi stébla "volné konkurence". Bankovní domy, obchodní zprostředkovatelé a továrny houfně upadaly do konkurzu. V Nové Anglii odpočívaly tkalcovské stavy, v Pensylvánii zastavily práci uhelné doly a železárny. V přístavech kotvily lodi bez nákladu. V Clevelandu bylo zrušeno během několika dnů přes 200 obchodních domů. Železnice zastavily nejdříve stavby a potom provoz. Vanderbilt a Scott se kymáceli, jako třtina ve větru. Nový svazek s "nezávislými" společnosti Petrolia byl pro ně malou oporou. Ochranný spolek který spekuloval se zvýšením ceny nafty na 5 dolarů za barel, se musel spokojet se 2 dolary, a nakonec jen s 82 centy. Tržní cena rafinovaného petroleje klesla o 50%. A ani tak si nemohly miliony nezaměstnaných ve velkých amerických městech — 182 000 jen v samém státě New York — koupit petrolej. Všichni žádali levnější chleba. V tom roce kromě církve nikdo s úspěchem neobchodoval. Aby odváděli věřící od pravých příčin sociální bídy, namlouvali jim, že vinu na tom má whisky. Ostatně křižácké tažení proti alkoholu bylo méně nebezpečné, než masové hnutí dělnictva proti lupičským metodám pionýrského kapitalismu, který vstupoval do monopolistického stadia a zvolna se zmocňoval všech průmyslovích odvětví, obchodu i dopravy. SMĚJE SE TEN TŘETÍ Nejméně poškození vyšli z krize amerického hospodářství Rockefeller a Flagler. Z trosek Jižní těžařské společnosti vytvořili na okraji obchodního víru a zmatku "záchrannou stanici", kde našel pomoc každý, kdo ji potřeboval. A přicházeli jeden za druhým. Nejdříve starý Jacob J. Vandergrift, za ním mladý John D. Archbold, pak ješitný Henry H. Rober a konečně obratný Charles Lockhart, od něhož si Rockefeller před lety "vypůjčil" firemní označení své první akciové společnosti. Těm všem tu důkladně zatopili. Postačilo k tomu jen ukázat na skutečnost, že Standard Oil Company of Ohio i při krachu a krizi vyplatí svým akcionářůpm 47% dividend a že zvýšil svůj akciový kapitál o další milion dolarů. Zatímco se vedly debaty, jak by bylo možno pomoci petrolejářskému průmyslu, a zvláště petrolejářským průmyslníkům znovu na nohy, čekali také na výsledek železniční magnáti. I oni snili o teplém místečku. Výsledkem Rockefellerovy-Flaglerovy samaritánské služby bylo nové spiknutí, které si nijak nezadalo se SIC. Národní svaz rafinérů, k němuž údajně mohl přistoupit každý a jenž si kladl důraz na stabilní ceny zboží, znamenal víc, než jen nově založenou společnost. Bylo to sdružení podnikatelů a jeho cílem byla jednotná regulace prodejních cen, rozdělení odbytišť a podobná opatření ke zvýšení zisku. Správný název pro tento způsob ujednání je KARTEL. Z původně bojového řádu a výzvy ve středověkých turnajových hrách stal se kartel bojovým řádem loupeživých rytířů průmyslového věku proti volné soutěži, a zároveň nejnižším stupněm monopolu. Praktiky uplatňované Rockefellerovým petrolejářským kartelem proti jeho konkurentům zůstaly v zásadě stejné, jako za časů SIC: přemlouvání, zastrašování, násilí. Výkonné rafinérské podniky dostaly prostě po přijetí do kartelu přidělenou určitou výrobní kvótu. Nevýkonné rafinerie byly zavřeny. Tentokrát se John D. Archbold nevyhnul úkolu, kterým ho pověřili: misi v naftovém území. Po příchodu do Titusvillu zde založil pod jménem Acme Oil Company novou společnost, jež měla pozvolna přitáhnout rafinérie z těžařského území do chapadel Standardky. Stálý boj proti lidem ze Standard Oil přiměl nezávislé těžaře a rafinéry přijmout radu Vandergrifta, který mizitím od Rockefellera zběhl k něpříteli, vzít si za vzor van Syckela. Stavěli síť ropovodů od zřídel k rafinériím, od rafinerií dále k pobřeží a spojili se ve Sdružení ropovodů, aby nebyli odříznuti od velkých naftových trhů. V čele byla Empire Pipe Line Co. pod vedením energického plukovníka Josepha D. Pottse. Potts dokázal pozoruhodný kousek: získal Toma Scota a Pensylvánskou železnici pro finanční a materiálovou účast v Empire. Sdružení ropovodů získalo ve Scottovi vlivného spojence. Ten se domníval, že tímto krokem uchopí do svých rukou otěže transportu nafty. Ale obě strany dělaly účet bez hostinského. Jednoho dne dostal Tom Scott nečekanou návštěvu: John D. osobně. Prohlásil krátce a jasně: "Pensylvánská železnice je veřejný dopravní prostředek, nemá proto na území rafinérií — ke kterému patří síť ropovodů — co dělat. Tom Scott se posměšně usmál. On považoval ropovody, které běží v dlouhých tratích po pozemcích patřících železnici, také za veřený dopravní prostředek. Rockefeller poslal napřed Scottova protivníka Vanderbilta, který vyjednával se Scottovým náměstkem Cassattem. A vida. Cassatt uměl lépe než jeho šéf odhadnou sílu soupeře. Pokusil se přemluvit Pottse, aby pronajal Rockefellerovi alespoň své rafinerie. Potts se však ušklíbl ještě posměšněji, než Scott. Rockefeller si říkal, kdo se směne naposled... Písemně sdělil Scottovi: "Stav věcí nás nutí, abychom učinili zvlášntí opatření..." Jedním z těchto zvláštních opatření bylo, že petrolejářský kartel snížil ceny petroleje na všech místech, kde Potts rafinoval. Potts a Empire Pipe Line Co. přijali výzvu a rovněž snízili ceny. Pensylvánie se prohlásila solidární se Sdružením ropovodů a snížila dopravní sazby, aby zákazníka podnítila k výrobě a dopravě zboží. Přitom byli Potts and Scott "ti šťastnější". Všude, kde se objevily zelené cisternové vozy Pensylvánie, vátale je obyvatelstvo s jásotem. V celé společnosti Petrolia panovalo stejné patriotické nadšení a připravenost k boji, jako za časů Rockefellerova prvního pokusu o invazi. Po celé týdny se kýval jazýček na váze nerozhodně sem a tam a nutil obě strany vhodit na misku značné kapitály k udržení rovnováhy. Ale jak již bylo řečeno, cenová válka byla jen jedním ze zvláštních opatření. Co následovalo potom, to sága rodu Rockefellerů zamlčuje. Proto si událsoti kolem pittsburské topírny budeme muset zrekonstruovat sami, tak jak k nim došlo v červenci 1877. GENERÁLNÍ STÁVKA Thomas A. Scott, prezident Pensylvánské železnice, přišel onoho červencového rána do své kanceláře později než obvykle. Jeho náměstek Cassatt, jinak vtělená přesnost, chyběl také. Bez vyzvvání položil Scottův tajemník mapu s poštou na stůl a vedle postavil láhev s vodkou. "Co je s Cassattem?" ptal se prezident. "Co je s ním?" Tajemník pokrčil rameny. "Poprvé za pět let není dochvilný. To je podivné! Asi bude nemocen nebo něco... Mám k němu někoho poslat, prezidente?" Scott odmítnul. Dráždil ho tajemníkův důvěrný tón. Toho chlapa by měl vyhodit. Ale to nebylo možné, tajemník věděl příliš mnoho o tom, co vlastně tajemníci vědět nemají. Scott zachmuřeně listoval v dopisech a depeších. Najednou se vzpřímil a zabručel si pro sebe: "Tak tedy ti ostatní také melou z posledního... o deset procent krácení mezd u Baltimore-Ohio-Railroad... Zajímavé! Velomi zajímavé!" Pročítal zprávu svého agenta z Baltimoru dvakrát, třikrát, púomalu s prožitkem, slovo za slovem. Pak si zapálil doutník, zazvonil na tajemníka a diktoval dopis vydavateli New York World. Zase nový důkaz, jak je výhodné mít své pozorovatele u konkurečních drah, v tisku vlastní redaktory a v obou případech hlavně dost peněz, aby se mohl na určitá přání a požadavky klást náležitý důraz. V současné situaci bylo pro Pensylvánii velmi důležité, aby tisk přinesl svou "velkou" zprávu o krácení mezd v dopravě a schvaloval je. "Telegrafujte text ihned do New Yorku!" rozkázal Scott tajemníkovi. Pohodlně se usadil v těžkém koženém křesle, opřel hlavu a přemítal, co by desetiprocentní krácení mezd mohlo přinést. Vzhledem k enormním ztrátám v posledních měsících bylo nutno hamižně počítat s každým centem. K poledni přišel Cassalt, bledý a uštvaný. "Stávka u Baltimor-Ohio-Railroad", hlesl přidušeně. "Slyšel jsem to dnes ráno, když jsem šel kolem tiskové agentury a proto jesm si hned počkal na poslední kabelogramy..." "Mysleli jsme, že jste nemocen!" suše odpověděl Scott. "Mne zajímají především informace o krácení mezd. Myslím, že bychom měli učinit totéž." "A co bude, když na našich linkách vypukne stávka? Bankrot!" Cassat se rychle napil studené vody. "Pensylvánie není Baltimor-Ohio! Jděte se projít k nádraží, Cassatte! Čerstvý vzudch vám udělá dobře! Přitom se podívejte na naše zelené cisterny, které přijíždějí z naftového území. Každá lokomotiva je hrdina! Každý vůz je ověnčen jako vítězství koně ze Saratoga Springs, nejslavnějšího závodiště ve státech..." "...a každý železničář je za své hrdinství placen!" dodal Cassatt. "Když jim to krácení mezd nějak osladíme, nebudou stávkovat!" "A co když budou?" "Jsou přece také stávkokazi, je spolková policie a jsou vojáci! Co myslíte, zač jsou ti hoši placeni?" "Násilím proti vlastním lidem?" tázal se Cassatt pobouřeně. Tom Scott přecházel neklidně po pokoji. "Máte snad lepší návrhy? Kdo vnucuje násilí nám? Nemýlím-li se, jmenuje se ten muž John D. Rockefeller! Zvláštní okolnosti si žádají zvláštní opatření. Zapomněl jste tak rychle na jeho výrůžky?" "Musíme se pokusit vyrovnat nákladní deficit..." vyhnul se Cassatt odpovědi. Ale Scott zůstal pevný. "Právě krácením mezd. Doplatili jsme na to již dost!" řekl. "...a což prodloužit nákladní vlaky z 18 na 36 vagonů?" navrhnul Cassatt. "Návrh byl hoden vašeho předchůdce, ale ocelářským králem se jako Andy Carnegie nestanete nikdy! Raději uděláme obojí. Zkrátíme mzdy a prodloužíme vlaky. Tisk náš postup schválí. Těď se pusťte do díla vy. Vypracujte s pokladníkem příslušná opatření. Já se zatím spojím s plukovníkem Pottsem, aby Petrolia náš postup podporovala. S malou dávkou patriotismu krizi zvládneme!" Článek poslaný Scottem do New York World našel mnoho čtenářů, ale rozdílný ohlas. S větším zájmem a s véětší účastí sledovala veřejnost telegramy z Baltimore-Ohio. Clevelandský Svobodomyslný list, typický místní časopis, přinášel na titulní straně zprávy: "Správa dráhy nasazuje stávkokazy... Stávkokazi z Martinsburgu byli odvedeni do lokomotiv... Guvernér Caroll alarmuje policii... Z Philadelphie je hlášeno, že Pensylvánia rovněž připravuje krácení mezd..." John D. Rockefeller, který to četl, byl spokojen. "Polívčička se vaří, Henry," řekl Flaglerovi, který seděl naproti němu u psacího stolu "A překypí, protože Scott rozmluvu s guvernérem Hartranffem... Ten dobře věděl, čímu vlivu vděčí za své zvolení guvernérem státu, a tvářil se zachmuřeně a hrál si s pravítkem. "Zdá se mi, že jste pro svou akci zvolil nevohnou chvíli," řekl. "Bohužel, musili jsme zakázat zveřejňování zpráv o posledních událostech v Baltimoru. Výstřelky chátry, přece rozumíte, ne..." "Mrtví?" "Devět nebo deset. K tomu třicet těžce raněných!" Tom Scott se překvapením kousl do spodního rtu. "Proboha, aby tak ta jiskra přeskočila! Zmobilizujeme milici a armádu, guvernére, musíme být připraveni. Vy máte přece odpovědnost za klid a pořádek v zemi! Prosím vás o to. Ale co já... já vám to poroučím!" Tom Scott pospíchal ke dveřím. Chtěl rychle do své kanceláře. V guvernérově předpokoji se srazil s důstojníkem milice, který nesl svazek depeší. "So je nového?" ptal se Scott. Důstojníka znal od viděná. Jeho otázka však zůstala bez odpovědi. Když šel Scott kolem nádraží, zjistil, co se stalo: genrální stávka!

1 2 3 4 5 Kategorie: Žízeň impérií | Přidal: politruk (28.04.2012)

Počet shlédnutí: 456 | Rating: 0.0/0

Komentářů celkem: 0

Vyhledávání

Kecátko
--15 сек30 сек1 мин2 мин 200

Создать сайт Все для веб-мастера Программы для всех Мир развлечений Лучшие сайты Рунета Кулинарные рецепты

Statistika
Онлайн всего: 1 Гостей: 1 Пользователей: 0