Články

Hlavní strana » Články » Seriály » Ideologická manipulace

---

Jedním z charakteristických projevů vědeckotechnické revoluce, který stále intenzivněji ovlivňuje myšlení a život každého jedince i lidstva jako celku, je neustále sílící tok informací, často nazývaný „informační exploze". Objem informací se zhruba každých deset let zdvojnásobuje. Tato „exploze" však není pouze jakýmsi samočinným důsledkem vzrůstajícího množství našich poznatků o světě. Stoupající přísun informací si vynucuje i zvládnutí stále složitějších výrobních, technologických i společenských procesů. Materiální výroba počala přecházet na velkoprůmyslovou bázi již v průběhu první a zejména pak druhé průmyslové revoluce. „Informační technologie" se však za tímto procesem opožďovala a po celá desetiletí zůstávala v podstatě na manufakturní úrovni. Řešení tohoto rozporu umožnil až nebývalý, vskutku grandiózní rozvoj prostředků a „technologie" získávání, přenosu, uchovávání, šíření a zpracovávání informací. Především rozmach velkoprůmyslu, hromadné výroby a s nimi spjatých společenských procesů si vynutily přechod i „informační technologie" na velkoprůmyslovou bázi.   Tento přerod prodělala i tak typická oblast práce s informacemi, jakou představují hromadné sdělovací prostředky. Například počet rozhlasových přijímačů vzrostl v průběhu 70. let ze 400 miliónů na jednu miliardu a počet rozhlasových vysílačů se blíží číslu 30 tisíc. Ze 200 miliónů na dvojnásobek vzrostli počet televizorů, takže televizi může sledovat ve 133 státech každý druhý člověk. Obyvatelům Země je k dispozici přes 8 tisíc deníků s nákladem kolem 400 miliónů výtisků. Mohou navštěvovat 250 tisíc kin s jednorázovou kapacitou 78 miliónů diváků. Každoročně vychází i 550 tisíc titulů knih.1 V oblasti masového tisku a knižní produkce jsou dnes široce komputerizovány procesy sazby a lámání, používá se bezdrátového přenosu faksimilií novinových stran na velké vzdálenosti. Značný pokrok zaznamenala technika rychlé výměny informací mezi tiskovými agenturami. Rozvoj elektroniky a kosmické techniky umožňuje miliónům televizních diváků sledovat události probíhající v různých částech světa. Není daleká doba, kdy přímý televizní signál ze stacionárních družic Země pokryje, podobně jako je tomu již dnes u rozhlasového vysílání, doslova každý kout naší planety. Rozvoj rozhlasu i televize má pro lidstvo obrovský význam. Platí to zejména o stamiliónech obyvatel rozvojových zemí (i odlehlých oblastí), kteří se v důsledku negramotnosti poprvé dostali k informaci díky tranzistorovému rozhlasovému přijímači. Dnešní telekomunikační družice (ještě nepředávají signál do běžných přijímačů bezprostředně, ale pouze zprostředkovávají jeho přenos mezi pozemními stanicemi) například umožnily sledovat společný sovětsko-americký kosmický let (Sojuz—Apollo v roce 1975) najednou 1,5 miliardě lidí. Avšak stejně jako není vědeckotechnická revoluce jakýmsi abstraktním a samospasitelným procesem probíhajícím mimo společenské vztahy, není takovýmto procesem ani ten její projev, který zjednodušeně nazýváme „informační exploze". Uvedený proces včetně bouřlivého rozvoje hromadných sdělovacích prostředků probíhá vždy pouze za existence určitých vztahů uvnitř národů i mezi nimi. Charakter jeho vlivu na život a myšlení lidí, jeho sociální důsledky nejsou dány samotnou informační technologií či technickou úrovní sdělovacích prostředků, ale v podstatě charakterem a dynamikou společenských vztahů, v nichž onen vliv působí. Naše epocha je epochou přechodu lidstva od kapitalismu ke komunismu, rozvoje socialismu a všeobecné krize kapitalismu. Je epochou bouřlivého rozvoje výrobních sil a zároveň zásadních společenských přeměn. Všechny tyto procesy v rostoucí míře vtahují lidové masy do nejdůležitějších sfér společenského života včetně politiky. Jejich role v tomto životě vzrůstá, a proto je nutné, aby se dále rozšiřoval také jejich duševní obzor. Na všesvazové poradě ideologických pracovníků, která se konala v říjnu roku 1979, soudruh B. Ponomarjov zdůraznil: „Na celém světě se dostaly do pohybu široké lidové masy. Se zápalem se diskutuje o uvolňování, o stupňujícím se zbrojení, o odpovědnosti za toto zbrojení a vůbec o otázkách války a míru. Lidé hledají odpověď na příčiny hospodářských krizí, inflace a nezaměstnanosti v kapitalistických zemích. Všechen život se pronikavě zpolitizoval. Na způsobu myšlení lidí, na aktivitě masových hnutí a na jejich správném zaměření je do značné míry závislé řešení otázek, jak bude dále probíhat proces uvolňování napětí a mírového soužití, zda se zastaví horečné zbrojení a jak se bude vyvíjet revoluční proces ve světe." Socialismus má eminentní zájem na rozšiřování duševního obzoru a na pravdivém informování nejširších mas lidí, neboť bez pravdivého poznání kapitalistických poměrů, bez uvědomění si svých třídních zájmů pracujícími nelze provést socialistickou revoluci. Uvědomělostí mas je pak silná i sama socialistická společnost. Socialismus nelze vybudovat bez cílevědomé aktivity, tvořivé iniciativy a účasti mas v nejrůznějších sférách společenského a zejména politického života. V. I. Lenin proto zdůrazňoval: „Čím hlubší jel převrat, který chceme provést, tím více je třeba vzbudit o něj zájem i uvědomělý poměr k němu, přesvědčovat o jeho nutnosti další a další milióny a deseti milióny." Buržoazie žádný zájem na zásadních společenských přeměnách a reálné účasti mas na politice pochopitelně nemá. V jejím třídním zájmu je odvrátit masy od boje za revoluční přeměny a smířit je s kapitalistickou skutečností. Tomuto cíli je podřízeno ideologické působení buržoazie na masy, její propaganda, kultura i činnost hromadných sdělovacích prostředků. Buržoazní propaganda má podle amerického teoretika M. Choukase především „vytvořit člověka, který by naprosto postrádal jakékoli schopnosti kriticky a rozumě uvažovat. Choukas zde vlastně otevřeně přiznává, že hlavním cílem buržoazní propagandy je ohlupování lidí. Celá obrovská mašinérie buržoazních hromadných sdělovacích prostředků, vědy, školství i umělecké tvorby usiluje o ještě tužší ovinutí pracujících pouty své falešné ideologie, jejichž zpřetrhání je podmínkou politického i ekonomického osvobození člověka. Tato mašinérie se v kapitalistické společnosti zabývá především dezinformujícím zpravodajstvím, šírením gseudphpdnot „masové" kultury", zejména kultu násilí a individualismu, i rozšiřováním celého systému ideologických mýtů. Z nástroje poznání a duchovního rozvoje člověka se pod rouškou svobody slova, „čisté" demokracie či doktríny „svobodné" výměny informací mění v rukou monopolů v prostředek šíření reakce a tmářství, duchovní degradace a zotročení člověka, v nástroj soustavného otravování jeho vědomí produkty rozkladu kapitalistické civilizace. Zcela jiné poslání mají hromadné sdělovací prostředky za socialismu. Soudruh Gustav Husák na XVI. sjezdu KSČ v této souvislosti řekl: „Vý-znamný nástroj ideologické práce strany představují masové sdělovací prostředky. Vyspělost našich občanů, růst úlohy lidského činitele ve společenském rozvoji, dynamika společenských přeměn doma i ve světě, zostřování ideologického boje v mezinárodním měřítku — to vše vyžaduje, abychom podstatně zvýšili úroveň, politickoorganizátorskou a výchovnou úlohu, jakož i společenskou působivost tisku, rozhlasu, televize. Hlavním úkolem sdělovacích prostředků bude i nadále vyzbrojovat širokou veřejnost jasnými stanovisky k základním otázkám vnitřní a zahraniční politiky. Na vysoké politické a profesionální úrovni musí ukazovat perspektivy socialistické výstavby, pravdivě, z marxisticko-leninských pozic objasňovat základní vývojové tendence naší společnosti a zobecňovat zkušenosti mas. Otevřeně také vysvětlovat příčiny obtíží a nedostatků a ukazovat cestu k jejich nápravě." Rozsáhlé zkreslování informací o socialistických zemích, rozvojovém světě i o kapitalismu a všestranné ohlupování pracujících tvoří naopak již delší dobu podstatu činnosti buržoazních sdělovacích prostředků. V poslední době v jejich repertoáru dominují výmysly o „strategickém zaostávání" zemí NATO za zeměmi Varšavské smlouvy, vyvolávání nešvarů a konfliktů mezi národy, stupňování válečné psychózy a další masové dezinformační akce. To vše spolu s pěstováním antikomunismu, militarismu a šovinismu u obyvatel kapitalistických zemí jsou dnes charakteristické rysy manipulativní propagandy na Západě, zejména v USA. Její smysl není těžké uhodnout. Má odůvodnit horečné zbrojení a psychologicky připravit západní veřejné mínění na jadernou válku. Takzvaná informační exploze se zde mění v soustředěný útok monopolů proti zájmům, svobodám a právům pracujících, v nepřetržitou a stále narůstající psychologickou válku proti nim. Je to široce založené a vědeckými metodami vedené komplexní tažení proti jejich rozumu i citu, vědomí i podvědomí, myšlení i jednání. V tomto útoku nefigurují pouze polopravdy a zjevné lži, ale i neobyčejně rafinované psychologické metody, pomocí nichž je člověk napájen lživými informacemi, dokonce nezávisle na své vůli a proti své vůli. Je manipulován k podvědomému si osvojování nepravdivých poznatků o skutečnosti, které jsou v rozporu s jeho životními zájmy. Buržoazní manipulativní prostředky a metody přitom neustále lidem vštěpují falešný dojem, že jednají ve vlastním zájmu a na základě vlastního přesvědčení. V nebývalém rozsahu dnes vede monopolistická buržoazie psychologickou válku i proti obyvatelstvu socialistických zemí. Různými cestami se snaží do jeho života vnášet cizí prvky a mechanismy, antikomunistické a kontrarevoluční ideje, napomáhat k formování vnitřních antisocialistických sil, podrývat socialistickou ekonomiku i lidovou moc. Soudruh L. I. Brežněv na XXVI. sjezdu KSSS v této souvislosti zdůraznil: „Skutečností je i výrazné zostření ideologického boje. Západ se v tomto směru neomezuje pouze na konfrontaci idejí. Používá celé škály prostředků k podkopávání a narušování socialistického světa. Imperialisté a jejich pomahači soustavně organizují nepřátelské kampaně proti socialistickým zemím. Očerňují a zkreslují všechno, co se v těchto zemích odehrává. Pro ně je nejdůležitější odvrátit lidi od socialismu. Události poslední doby znovu a znovu potvrzují, že se naši třídní nepřátelé poučují z vlastních porážek. Používají proti socialistickým zemím stále rafinovanějších a záludnějších metod." Příkladem této rafinovanosti a zákeřnosti je i celý systém imperialistických ideologických a diverzních akcí uplatňovaných při podněcování kontrarevolučního vývoje v Polsku, stejně jako tomu bylo při podobném vývoji koncem 60. let v Československu. Proti Polsku již léta působí řada imperialistických ideologickodiverzních centrál v USA, Británii, NSR, ve Švédsku, Francii a v dalších zemích, koordinovaná od roku 1975 Severoamerickým střediskem pro výzkum Polska. Uvedené středisko, jež bylo založeno v tomto roce z podnětu CIA, udržuje těsné styky nejen s protipolskými centrálami ve světě, ale i s polskou emigrantskou lobby v Kongresu USA a s takovými osobnostmi, jako je Z. Brzezinski, „profesor antikomunismu" a v letech 1976 — 1980 poradce prezidenta USA pro otázky národní bezpečnosti. Arzenál prostředků, s jejichž pomocí imperialistická a zvláště americká propaganda rozpoutala psychologickou válku proti Polsku, obsahoval i zvýšený počet vysílacích hodin Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky, které vysílaly do Polska div ne bez přestání ve dne v noci. Polská sekce Svobodné Evropy se kromě vysílání vždy věnovala i výzvědně analytické činnosti. Specifičnost kontrarevoluce v Polsku, spočívající v tom, že se jí zprvu podařilo oklamat a využít značné části dělnické třídy, vysvětluje do jisté míry speciální zaměření antikomunistických centrál na tuto třídu během 70. let. Svobodná Evropa zřídila například zvláštní relaci „dělnický program", vysílaný do Polska, který vyvolával a podporoval atmosféru nespokojenosti dělníků se sociálními a pracovními podmínkami. V pestrém arzenálu protipolské psychologické války nechybělo ani „koketování" s řadou příslušníků polské inteligence, kteří byli zváni za výhodných podmínek na různé stáže do USA, ani zneužívání kulturní výměny k podvratným cílům. Zákeřné, rafinované metody štvaní proti socialismu byly uplatňovány vůči těm vrstvám polské mládeže, zvláště studentů, mezi nimiž ještě přežívají maloburžoazní předsudky. Je pravda, že sama psychologická válka není s to kontrarevoluci vyvolat, že při pevnosti socialistického zřízení a jeho úspěšném rozvoji nemohou vnější ani vnitřní antisocialistické síly uspět. XXVI. sjezd KSSS však konstatoval, že „tam, kde k podvratné činnosti imperialismu přistupují chyby a omyly ve vnitřní politice, vznikají předpoklady pro aktivizaci protisocialistických sil" V Polsku, kde se tyto předpoklady vytvořily a vzniklá společenskopolitická krize přerostla v kontrarevoluci, plně se projevily i všechny formy a metody psychologické války. Tato válka má značný podíl nejen na stimulaci pozdějšího kontrarevolučního vývoje, ale cílevědomě působila již na vytváření jeho podmínek. V rámci obnovy studené války rozpoutala Reaganova vláda proti socialistickým zemím i novou etapu psychologické války, do níž se velmi intenzívně zapojili i američtí spojenci v NATO. Tato válka není jen záležitostí antikomunistických ideologickodiverzních centrál, vysílačů a protisocialistické propagandy, i když toto vše v ní hraje velmi důležitou roli. Je to celý systém většinou velmi amorálních akcí nejen v propagandě, ale i v politice, diplomacii a hospodářských vztazích. Je to válka, do níž se zapojily buržoazní vlády a jejich propagandistické, vědecké a výzvědné instituce, reakční špičky odborů, Vatikán, soukromé monopoly, nacionalistické, náboženské, neofašistické, emigrantské a jiné skupiny. Hlavním prostředkem této války je jednou „jemný", jindy zase hrubý, nezřídka amorální ideologický, politický, hospodářský i emocionální nátlak. Jejím cílem je vedle podkopávání základů socialismu v Polsku i rozbíjení jednoty socialistického společenství jako celku a narušování společenského vědomí, sociálních vztahů, institucí, kultury a způsobu života uvnitř každé socialistické země. Je to typický nástroj přípravy i vedení kontrarevoluce. Hlavní obsah nynějšího stadia psychologické války Washingtonu formuloval Ronald Reagan už v průběhu své předvolební kampaně v roce 1980. Ze všech útrap a těžkostí, které dolehly na USA a na kapitalistický svět, obvinil Sovětský svaz. Ať je to hrozba války, hospodářská krize, úspěchy národně osvobozeneckého hnutí či rozvoj mezinárodního terorismu, nezaměstnanost i mírové hnutí, za vším vidí Bílý dům „ruku Moskvy". Všem lžím pak vévodí výmysl o „sovětské vojenské hrozbě", který byl již vícekrát označen za největší lež našeho věku. Nejreakčnější síly imperialismu, vyděšené rozvojem světového socialismu, národně osvobozeneckého hnutí i krizí ve vlastním táboře, se rozhodly zastavit chod dějin a dobýt zpět své ztracené pozice. Proto se v mezinárodním měřítku snaží znovu nastolit otázku "kdo z koho", mj. i v její termonukleární podobě. Psychologická válka, kterou vedou USA a další imperialistické mocnosti proti socialistickým zemím, pokrokovým státům a hnutím ve světě, je součástí nastolování této otázky, nástrojem hegemonistických snah imperialismu, zejména světovládných ambicí Spojených států, nutným doplňkem jejich vojenského, ekonomického a diplomatického nátlaku na socialistické země. Zatímco cílem amerického psychologického nátlaku na západní veřejnost je vyvolávat válečnou psychózu a pěstovat víru ve vítězství USA v jaderné válce, cílem nátlaku USA na vlády svých spojenců je donutit je k účasti na světovládných plánech USA. Obojí je však v hlubokém rozporu jak se zájmy národů, včetně Američanů, tak i vlád západoevropských kapitalistických států, Japonska a dalších regionů. Národy si stále více uvědomují, jaké nebezpečí pro jejich existenci představuje americký militarismus. Evropští i japonští kapitalisté nehodlají dobrovolně posilovat svou závislost na americkém kapitálu, nehodlají se vzdát svých zisků a konkurenční schopnosti ve prospěch amerických monopolů. Stále více si uvědomují, že se podléháním válečné psychóze, studené válce a přípravám na válku skutečnou vlastně dostávají do stále většího područí těchto monopolů. Studenoválečnické akce reaganovců začínají vyvolávat pravý opak. Nesmiřují národy s válkou, ale naopak je proti válce burcují, vyvolávají v život nebývalé mohutné mírové hnutí. Prohlubují i rozpory mezi imperialisty, mezi různými skupinami monopolů. Především však nejsou s to nijak snížit mohutnou sílu socialistických zemí, která již vícekrát přivedla k rozumu nejrůznější reakcionáře a militaristy, antikomunistické psychopaty, kandidáty světovlády a maniaky usilující zmařit světový mír a pokrok. Za této situace mimořádně vzrůstá význam všestranné spolupráce mezi socialistickými zeměmi. Platí to rovněž o ideologické spolupráci, která již delší dobu probíhá na mnohostranném základě a zahrnuje všechny sféry duchovního života společnosti: školství, společenské vědy, kulturu i oblast hromadných sdělovacích prostředků a zahraniční propagandy. Socialistické země důsledně koordinují své akce směřující k objasnění své zahraniční politiky, k propagování svých úspěchů v rozvoji ekonomiky i kultury. Usilují o to, aby národy celého světa poznaly pravdu o reálném socialismu, který imperialistická propaganda obklopuje hradbou z pomluv a lží. Společně čelí antikomunistickým výmyslům o tzv. sovětské vojenské hrozbě, překrucování vztahů mezi socialistickými a rozvojovými státy i dalším falzifikacím ze strany buržoazní propagandy a Pekingu. Ukazují, kdo je skutečným viníkem horečného zbrojení, různých krizí v mezinárodních vztazích a narůstání válečného nebezpečí. Snaží se tak postavit informace do služeb míru a pokroku, využívat pokroku informační technologie v zájmu mírového rozvoje lidstva.

1 2 3 4 5 Kategorie: Ideologická manipulace | Přidal: politruk (31.05.2012)

Počet shlédnutí: 466 | Rating: 0.0/0

Komentářů celkem: 0

Vyhledávání

Kecátko
--15 сек30 сек1 мин2 мин 200

Создать сайт Все для веб-мастера Программы для всех Мир развлечений Лучшие сайты Рунета Кулинарные рецепты

Statistika
Онлайн всего: 1 Гостей: 1 Пользователей: 0