Jaká to radost! Jaký to triumf pro Angelu Merkelovou, východoněmecké děvče, které skutečně konalo dobro a jež často nazývali Angie nebo dokonce „máma" („Mutti")! Celý svět jí blahopřeje, a ona v neděli doopravdy uspěla ziskem tolika hlasů. Ano, osobnosti bodují, a kombinace správy s trochou rozruchu či ekonomických srážek s jejím domáckým, nevzrušeným, prozaickým způsobem mluvy zapracovala na jejím velkém úspěchu.
Bylo to ale skutečně tak velké vítězství? Kolaps jejích slabších partnerů v její vládě, Svobodní demokraté (FDP), je zanechal před Bundestagem a ji bez většiny! Jejích 42 % hlasů, pozoruhodných vzhledem k tolika soupeřícím stranám, jí dalo největší blok, 311 křesel z 630 míst v Bundestagu, ale k potřebné většině jí pět křesel chybí. Takže místo předešlého, více-méně stejně smýšlejícího partnera, ve většině případů ještě o něco pravicovějšího, se musí snažit stmelit alianci s hlavním volebním odpůrcem, SPD. Takto to bylo Pyrrhovo vítězství; její nový partner se bude neustále snažit dostat do hry a zmařit každý pohyb, s nímž nesouhlasí, a vždy se zaměří na to, aby získávali u veřejnosti. Dokonce víc než FDP. Máme-li ale soudit podle čtyř let (2005-2009), kdy už taková Velká koalice vládla, nemusí se zásadně lišit. Ve volební kampani se SPD snažila znít jako velmi sociálně uvědomělá. Někdo si ale vzpomíná, že dvě největší strany, když vládly společně, v roce 2007 zvýšily prakticky u všeho zboží DPH ze 16 na 19 %; u většiny lidí tvrdá rána na solar. A protože SPD podporovala prakticky veškerou zahraniční politiku vlády Merkelové, velké změny nelze očekávat. Je pravdou, že předvolební nepřítel Steinbrück už s ní jednou šťastně sloužil, jako ministr financí. Ale počkejte; Merkelová možná zkusí získat hlasy, jež jí chybí ke většině v Bundestagu, ne u SPD, ale u Zelených. Zelení bývali celá léta považováni za našeptávače takového rouhání nejhoršího druhu; nakonec vznikli coby protestní strana. Ale její předáci tak nějak potemněli nejen fyzicky, ale i v síle svých zásad. Bouřili proti atomové i uhelné energii a tudíž získali zvlášť na popularitě po fukušimské katastrofě, ale jinak se posunují k tomu, co je eufemisticky nazýváno „střed". Jejich ekologickým požadavkům často chybí ohledy na blaho těch méně prosperujících - nebo méně vzdělaných. Často se vztekali k zahraniční politice - odsoudili Merkelové vládu za to, že se nepřidala k válce proti Sýrii, přičemž schvalovali, až na pár statečných jedinců, zapojení v Afghánistánu. Někteří pravicoví Zelení byli dost troufalí, aby podpořili dohodu s Merkelovou, což by ji také mohlo přenést přes vrcholek v její honbě za většinou. Je tu ale vlastně ještě jedna možnost. Kdyby se SPD a Zelení spojili s Die Linke, měli by 319 křesel, o čtyři víc, než je potřeba, a mohli by vládnout. Mohli? Během celé volební kampaně pravičáci varovali právě před tímto nebezpečím; vytrubovali, že by se tyhle tři strany zosnovaly opětovné zbudování Berlínské zdi nebo ustavení Stasi. Sociální demokraté opakovaně přísahali, že nikdy, nikdy dokonce ani nepomyslí na spojení s těmito zlými hochy a děvčaty daleko na levici, a Zelení přizvukovali, i když ne až tak nahlas. Uvnitř Die Linke se také hodně debatovalo, dost kontroverzně, zda by připojení k takové vládní koalici nepřivedlo k osudové, doprava nakloněné rampě. Teď ta možnost konečně nastala - ale zdá se pravděpodobné, že, stejně jako často v minulosti, SPD i Zelení dají přednost týmu s Merkelovou na pravici, raději než se stranou, která, navzdory všem vnitřním konfliktům a rozporům, je jedinou skutečnou silou odmítající bolestné, nepotřebné škrty na domácí scéně a stále větší účast na mezinárodním kolbišti, drastickou ekonomicky a často i vojensky.
A co Die Linke? Jak zvládla volby, často označované za bezduché, nevzrušivé, nudné. Důvod takového označení je v tom, že sdělovací prostředky se soustředily na dva hlavní kandidáty, jejichž osobnosti se lišily mnohem ostřeji než jejich názory a plány. Vlastně to byla Die Linke, kdo poskytl napětí! Zahraniční sdělovací prostředky ji téměř všeobecně vynechávaly, ať už záměrně nebo díky zakořeněným předsudkům. Deník International Herald Tribune (jenž provozuje New York Times), ve zprávách o volbách ve dnech před i po hlasování, toho měl spoustu o Merkelové a Steinbrückovi a celou stránku o nové, k euru skeptické straně (Alternativa pro Německo; do Bundestagu ji to ale nedostalo), ale Die Linke byla zmiňována jen občas na pár řádkách, a to ještě s chybnými fakty a čísly. Mnohé německé sdělovací prostředky uváděly, že s menším počtem získaných hlasů ztratila. Ale vítězný duch ve stranickém ústřední v Berlíně takové posouzení, jak se zdá, popírá. Co způsobilo takový rozdíl, v tom, co je pro někoho vzrušujícím soubojem? Je pravdou, že Die Linke dostala téměř o 4 % hlasů méně než ve svém slavném téměř dvanáctiprocentním hlasování toku 2009 - to bylo v mnoha ohledech vyjímečné, po tom, jak strana konala ve čtyřech létech koalice Merkelové s SPD. Ale členové strany si vzpomenou, že vnější tlaky a zvlášť vnitřní rozpory udeřily tak tvrdě, že až do června bylo na vážkách, zda dosáhnou alespoň pět procent, potřebných na udržení v Bundestagu. Potom, po příměří uvnitř strany a po vytrvalém postoji proti zapojení v Sýrii a k sociálním problémům, začaly průzkumy stoupat, v létě ze šesti na osm, později na devět i dokonce na deset. Dvouciferný výsledek jako cíl, nejprve vyslovený v žertu se zasněným úsměvem, získával sílu i naději. V tomto smyslu bylo konečných 8,6 % zklamáním. Ale Die Linke zůstala definitivně ve hře, a s FDP mimo hru a se Zelenými ve střemhlavém pádu, se překvapivě ukázala na třetím místě. Gregor Gysi, předseda frakce a daleko nejvýznamnější mluvčí strany ve volbách, byl rozjásaný: „Kdybychom byli v roce 1990 řekli, že naše strana bude třetí nejsilnější stranou v Německu, byli bychom skončili v péči psychiatrů." Teď, spojí-li se merkelová s SPD, povede die Linke opozici, daleko před oslabenými Zelenými. Pro Die Linke tu byl ještě jeden malý triumf. Kromě hlavního hlasování byly v neděli jedny státní volby, v Hesensku. I tam, zatímco SPD a CDU byly ohlášeny coby hlavní soupeři, čtyři menší strany toužily po překonání pětiprocentní hranice. FDP, která na federální úrovni selhala, tu dokázala 5 procent těsně přelézt, což je nepatrná útěcha k její historické porážce. Nová pravicová Alternativa pro Německo, značně si zakládající na odmítání eura jakožto měny, dostala na to, že je novou stranou, plno hlasů, ale hranici celonárodně ani v Hesensku nepřekonala. A mladá Pirátská strana, zlískavší tolik publicity v uplynulých létech, zůstala opuštěná na obou úrovních s přibližně dvěma procenty.
A Die Linke? Až do konce jí průzkumy dávaly hořká 4 procenta; vypadalo to, že ztratí pozici v jednom z bývalých západoněmeckých států. Ale po troše balancování na hraně osudové hranice se nakonec zvedla se ziskem 5,4 % a udrží se tam, bude dělat problémy ostatním Hesencům ve státní legislativě. Stejně jako na celonárodní úrovni i tady bude nutné skládat částečky jako kostky lega ve snaze nějak sestavit vládu bez oněch proklatých levičáků. Ignorovat je nelze; jinými slovy, bylo to vítězství i pro Die Linke, byť jakkoli hubené! Všude byly vzestupy a pády. CDU, stavějící na „obrazu Angely" a nadějně trvající ekonomické stabilitě, si téměř všude polepšili. Ve čtyřech z pěti bývalých východoněmeckých státech se Die Linke dostala na druhé místo, ve Východním Berlíně (ale jen tam) získali čtyři její kandidáti křeslo přímo ve svých obvodech (mezi nimi Gregor Gysi a bývalá stranická spolupředsedkyně Gesine Loetzschová). Uhájili něco ze své bývalé síly ve Východním Berlíně, vždy na prvním místě a v jedné čtvrti s téměř 35 procenty, a vedli si dobře i v Západním Berlíně, v jedné čtvrti s téměř 15 procenty. Do Bundestagu teď vyšlou 64 delegátů, 34 žen a 30 mužů, o 12 míň než v roce 2009. Vyřízeno sečteno, volby vyprodukovaly výsledkový mišmaš; schválení nové vlády pod žezlem mámy Angely může trvat týdny či měsíce. Když už nemusí chlácholit voliče, a navzdory slabému vzdoru sociálně-demokratického partnera, se německo může teď víc vyklonit doprava, doma i v zahraniční politice, nenaroste-li opozice. VÝSLEDKY: CDU a CSU 41,5 % 311 křesel SPD 25,7 192 Linke 8,6 64 Zelení 8,4 63 FPD 4,8 - Alternativa 4,7
- Victor Grossman, Berlín, 23. září 2013 (překlad Vladimír Sedláček)
|