Snadné odpovědi neexistují pro nikoho, kdo je v místní správě a vzdoruje prosazovaným škrtům. Derek Wall je přesvědčený, že strana Zelených vyžadované podnětné odpovědi má. Brighton je v čele volebního úspěchu Zelených; zvolil Caroline Lucasovou za naši první poslankyni do národního parlamentu a Zelení tu poprvé získali místní správu. Což ovšem straně stanoví vážné výzvy. Lucasová má významný vliv na politický systém v Británii. Nebojí se bojovat proti úspornostní a neoliberální ekonomice, od zatčení za odmítání těžby břidlicových plynů přes vášnivý projev proti válce k Sýrii až k předložení vlastního zákona o opětovném znárodnění železnic (což byl základní bod jejího volebního programu; pozn. překl.).
Vzhledem k většinovému systému je pro Zelené v Anglii a Walesu těžké získat křesla ve Westminsteru (Brit. národ. parlament, pozn. překl.), takže všichni členové Zelených vědí, že jejich nejdůležitějším úkolem je zajistit její znovuzvolení. A navíc mašinérie Konzervativců, Liberálních demokratů a Labour Party se zoufale snaží ji dostat ze hry. Hlasů, pevně obhajujících ekologické myšlení a mír a odmítajících program škrtů, je v parlamentu jen pár. Všichni na levici, nejen my ve straně Zelených, musí podpořit Lucasovou. Skutečně, s Edem Milibandem stále zavázaným k toryovským škrtům, je nezbytné, aby v parlamentu zaznívaly hlasy, nabízející alternativu vůči úspornosti. Odpůrci Zelených zjišťují, že je těžké napadat pověst Caroline Lucasové, tak se místo toho zaměřují na pověst radních Zelených v Brightonu a v Hove. Přinést v jednom městě nebo obci zelenou politiku znamená velké problémy. Teď je nejhorší možná doba na to být v místní správě, se škrty ohrožujícími život a s omezeními, jež ukládá státní tajemník pro samosprávu Eric Pickles. Navíc Zelení provozují v Brightonu menšinovou správu a mohou být kdykoli přehlasováni. K riziku radních strany Zelených v Brightonu a Hove lze vnímat i jako způsob, jakým mohou odpůrci zadusit stranu Zelených coby ožívající sílu na levém křídle britské politiky. Jak tedy mohou radní Zelených v Brightonu a Hove postupovat v tomhle výrazně špatném klimatu? Jednoduché odpovědi samozřejmě neexistují. Jsou tu ale ukazatele. Jedním přístupem je hájit šetrnou správu, i kdyby to znamenalo škrty. Což je logické, neboť pro ně, coby menšinovou obecní správu, vytvořit vzdor dostatečně silný na to, aby bojoval s Toryi a zvítězil, vypadá nepravděpodobně. Přinejmenším tu je rozdíl vůči Labour Party, neboť labourističtí radní jsou po celé Británii ohrožováni vyhnáním a jsou občas odstraněni, pokud obhajují rozpočty bez škrtů.
V 80. letech Liverpool i další levicové radnice odvážně vzdorovaly Thatcherové, ale v současné dekádě jsou levicové labouristické městské rady, jež by projevovaly solidaritu s jinými správami, odmítajícími škrty, stejnou historickou vzpomínkou jako král Artuš nebo keltská královna Boudica. Přesto existuje bod, kde se my Zelení stáváme hlídači katastrofy, když spravujeme jak nejlíp umíme, provádíme škrty jak lze nejsoucitněji a ukazujeme, že jsme zřejmě stejně dobrými či dokonce lepšími správci než radní ostatních stran. I když stále víc platí přísloví o padajícím lejnu, alternativy, jež jsou stejně radikální jako praktické, jsou zásadní: lépe praktikovat politiku, jaká přesto přináší bídu, je nakonec neudržitelné. Situace v Brightonu a Hove připomíná lopotu labouristických vlád ve 20. století. Když se snažily být dobrými správci, zastavit nespokojenost, třeba se spojit s vládnoucí vrstvou a ukázat, že nedělají chyby, tak to, mám-li být otevřený, zvrtaly. Když zauvažovaly jinak, než bylo obvyklé, přineslo to skutečné, účinné změny. Politika Ramsaye MacDonalda téměř Labour Party zničila a jeho jméno je spojováno se zradou. Naopak labouristická vláda Clementa Atleeho zavedením Národní zdravotní služby po r. 1945 dala něco, co milujeme všichni.
Mnozí z nás by mohli tvrdit, že Zelení riskují, že zkrotnou, že se stanou jiným politickým zvířetem, příliš poslušným, než aby se postavilo po moci lačnícím společnostem a militaristické politické vládnoucí vrstvě. Všichni Zelení by si mohli vzpomenout, že ve 30. letech (20. stol.) labouristická vláda zhltla konvenční politickou medicínu a přimkla se k úspornosti. Konat jako obvykle může být zkrátka pro Zelené v Brightonu a Hove receptem na porážku, vyjde-li najevo před místními voliči v Sussexu, že jsme stejní jako tři velké politické strany prosazující úspornost, jen máme ve finále mnohem lepší výsledek. Pro nikoho v místní správě neexistují jednoduché odpovědi. Je nutné vytvářet odpor, ať se to zdá jakkoli složité. Vůči škrtům jsou potřebné vynalézavé reakce. Tento týden jsem podpořil návrhy na naší národní konferenci Zelených na progresivní daň městu. Může být představena v Brightonu a Hove - princip je prostý, a je legální. Daň městu by normálně byla zvýšena, aby se tak zajistilo, že radnice ochrání své služby, ale asi 80 % poplatníků by vlastně dostalo daňovou slevu, čímž by dosáhli snížení plateb. Menšina na vrcholku příjmové škály by platila víc, aby bylo dost peněz na zachování základních služeb. Není to všelék, bude to vyžadovat referendum a není to náhražka za to, že by se Labour, Zelení a odbory po celé Británii chopili správy v jednotném boji. Progresivní městská daň vyžaduje přezkoumat, jak zmírnit problémy při zavádění, například ve společných domácnostech, ale je nezbytné, aby se strana této možnosti nevzdala a hlasovala i pro její další zkoumání i pro další prostředky, jak prakticky bojovat se škrty a úsporností.
Douška překladatele: Caroline Lucasová byla v r. 1999 zvolena za Zelené do Evropského parlamentu (ve volbách většinovým systémem podle pravidel EU) a znovuzvolena v r. 2004. Křesla v EP se vzdala po zvolení do britského národního (Westminsterského) parlamentu v r. 2010, kam byla zvolena většinovým systémem, jakým se v ČR volí do senátu. HaNo o ní psaly např. v květnu 2010 (Evropské volby nelze ignorovat). Stranu Zelených pro Anglii a Wales vedla dvě období (podle stanov strany), do roku 2012. Derek Wall (mezinárodní koordinátor strany Zelených v Anglii a Walesu) Morning Star 15. 9. 20013 (překlad Vladimír Sedláček)
|