Tisíce, které se v polovině června jako pestrá paleta naší společnosti sešly na Lidovém shromáždění proti úspornosti, mají historickou zodpovědnost. Vystaveni neúprosnému náporu ideologie, založené na sobecké chamtivosti - vnímající obyčejné lidi coby komodity, jež lze vykořisťovat, a pokud nelze, jsou bezcenné - nesmíme být shledáni nevyhovujícími.
Boje nesčetných generací, jež vyvrcholily ve vymoženostech, přicházejících po jatkách druhé světové války, byly zrazeny těmi, kteří jsou přesvědčeni, že dnes mohou prostý lid ignorovat. Vláda Margaret Thatcherové a její válka s hornickými a dělnickými komunitami pomohla protiodborářskými zákony rozbít organizační pilíř, jenž byl klíčovým k dosažení rozvoje společnosti. V dalších letech politici různých barev papouškovali její diskreditovanou ideologii, že volný trh je vším a jedinými volebními okrsky, na nichž opravdu záleží, jsou okrsky podnikatelských lobbyistů a mezinárodního kapitálu.
Je na nás, abychom tuto bezútěšnou vládu ukončili. Dnešní Lidové shromáždění nemůže být jednorázovým setkáním, jež svede dohromady sice rozhněvané, ale bez zaměření a bez praktických výsledků. Musí posloužit coby první krok směrem k rozsáhlému hnutí, jež spojí komunity a stávající organizované síly nad novým ekonomickým programem, aby za volant posadilo obyčejné lidi a ne síly kapitálu.
V nadcházejících měsících přijdou mnohé problémy. Ale nesmíme se odchýlit od cíle, sjednocení se nad širokým politickým programem, jenž dokáže odpovědět na nekonečnou úspornou dietu, kde je momentálně jedinou nabídnutou „alternativou" totéž, i když s několika drobnými dodatky.
Budeme také muset pevně uchopit argumenty ke zrušení thatcherovských drakonických protiodborářských zákonů, jež tolik ztěžují obranu proti velkopodnikatelským dravcům. Náš program musí být inspirativní a smělý, ale realistický - bude muset dát lidem naději na dosažitelné.
Budeme muset prolomit faktické mediální zatemnění alternativních myšlenek. V dobách, jež si vyžádají taktiku, přizpůsobenou omezené hloubce a šíři našeho pozorného uchopení. Občanská neposlušnost, přímé akce, protesty a koordinované masové stávky, to všechno budou složky arzenálu. Ale bez jasných, dosažitelných cílů, založených na tom druhu společnosti, po jakém toužíme, zůstanou izolovanými vzdornými gesty. Nadcházející měsíce předloží výzvy k naplnění lidového očekávání a k vytvoření všeobsažného hnutí, jež si zachová zaměření na znatelný růst potlačování úsporných opatření.
Musíme se zvednout a přemoci je. Naší úlohou je přinutit vládu ke změně kursu nebo ji nahradit někým, kdo jej změní. Po desetiletích ustupování už přišel čas přenést těžiště od neutěšené, rozdělující politiky pravice a vytýčit novou cestu naděje a společenské solidarity. Dlužíme to těm, v jejichž stopách kráčíme my, nositelé hrdé tradice vzdoru a politického vystoupení za lepší společnost. Dlužíme to i generacím, které přijdou po nás.

The Morning Star, 21. 6. 2013 (překlad Vladimír Sedláček)