Superboháči večeří na tvůj účet 

Americký podnikatelský časopis Forbes zveřejnil tento měsíc svůj seznam miliardářů; a kvůli - ne navzdory! - „úspornostním opatřením" se tento seznam rozrostl co do počtu i co do čistého jmění. Teď je 1 426 miliardářů (o 210 víc než před rokem), s čistým jměním 5,4 bil. $ (oproti 4,6 bil. $ v loňském roce). Čili to pro bohaté vypadá dobře! 

Seznam vedou Spojené státy se 442 miliardáři, následované Asií (386), Evropou (366), zbytkem obou Amerik (129) a Středním východem a Afrikou (103). 

Mexický telekomunikační monopolní podnikatel Carlos Slim Helú vévodí seznamu s kapitálem 73 mld. €. V první desítce zbývají Bill Gates (Microsoft) s 67 mld. $, Amancio Ortega (oděvní impérium; mimo jiné Zara) s 57 mld. $, Warren Buffett (investor) s 53 mld. $, Larry Ellison (Oracle a další softwarové společnosti) se 43 mld. $, Charles a David Kochovi (průmysl a petrochemie), každý s 34 mld. $, Li Ka Shing (zpracování a maloobchodní prodej plastů) s 31 mld. $, rodina Bettencourtova (L’Oréal) se 30 mld. $ a Bernard Arnault (LVMH, Dior, luxusní zboží) s 29 mld. $. 

Významnými irskými zařazenými jsou Denis O’Brien (telekomunikace) s 5,2 mld. $, John Dorrance III. (polévky Campbell’s) se 2,4 mld. $, Martin Naughton (Glen Dimplex) se 2 mld. $ a samozřejmě Dermot Desmond (investor) s 1,8 $ mld. Není náhoda, že v časech úspornosti a poklesu bohatí ve skutečnosti ještě více bohatnou, zatímco prostí pracující zakoušejí nezaměstnanost, ořezávání platů a růst výdajů. Úspornost je určena k tomu, aby přesouvala bohatství od pracujícího lidu k boháčům a opačným směrem dluhy a riziko. 

Úspornost není chybná politika lidí, kteří jen nechápou její důsledky. Oni chápou velice dobře její dopad na lidi i na domácí ekonomiku. Úspornost je velmi jasně navržená politika Evropské unie, k velmi dobře promyšleným výsledkům; a funguje! Uspěla v největším přesunu v dějinách podnikatelského dluhu na rámě dělníků. Uspěla v zachování vysoké úrovně nezaměstnanosti a platových škrtů na pomoc obnovení ziskovosti monopolů. Sebrala ekonomickou suverenitu kontrole vlád zvolených lidem a vložila ji do nezvolených a nikomu se nezodpovídajících rukou. Privatizuje všude, kde zbývá veřejný majetek. Funguje, a je úspěšná. 

Zasela rozkol mezi pracující, odbory a komunity. Vytvořili mezi lidmi atmosféru zmatku a strachu, především mezi dělníky veřejného sektoru, penzisty, lidmi závislými na sociální péči a těmi, kteří potřebují přístup k vládním službám, jako je zdravotnictví a vzdělání. 

Croke Park I a II jsou základní mechanismy používané státem k ovládání dělnické třídy ve prospěch monopolního kapitálu. Jsou nástroji třídního vedení k zavádění platových škrtů a k zachování nezaměstnanosti - přímo ve veřejném sektoru a nepřímo v soukromém. 

To umožňuje monopolům zvyšovat podíl bohatství plynoucího ke kapitálu na úkor pracujících a popohánět návrat k růstu HDP v jejich prospěch - ne v náš - při činění bohatých ještě bohatšími v tomto procesu, opět plně na náš účet. 

Úspornost není politika: je to třídní válka. 

[Socialist Voice, KS Irska] (překlad vs)