Otázka 1 - v posledních prohlášeních KS Egypta (3. července) odkazujete na fakt, že masové protestní hnutí sestává z různých tříd a vrstev. Jak byly třídy a vrstvy egyptské společnosti mobilizovány ve druhé vlně revoluce ze 30. června?

 

Salah Adly: Od vypuknutí revoluce 25. ledna 2011 protest hnutí neopadla ani se nezastavily demonstrace milionů lidí, čili revoluční stav mas tu je neustále, někdy utichá, jindy vzplane. Dělnické protesty a stávky také zesílily. Poté, co se Mursí a Muslimské bratrstvo úspěšně dostali k moci, lidové masy odhalily jejich autoritářskou povahu, fašistický charakter, jejich zaměřní na zájmy reakčnějších a parazitičtějších sekcí kapitalizmu a jejich neschopnost spravovat stát o velikosti Egypta. Navíc byla odhalena jejich zrada zájmů vlasti a ochota konat jako největší zprostředkovatel k zachování zájmů Ameriky a Izraele v oblasti. Uzavřeli příměří v Gaze a dali Americe a Izraeli to, co jim nedal ani klientský Mubarakův režim. Jejich sektářský a obskurní projekt, nepřátelský vůči demokracii, vědě kultuře a toleranci, začal být zjevnější. Co je důležitější, masy objevily falešnost jejich náboženských hesel, maskujících jejich plány ve službách projektu Většího Středního východu a „kreativního chaosu". Proto množství společenských protestů (stávek, obsazování pracovišť, demonstrací a protestních hídek) dosáhl, jak přiznal Mohamed Mursí, v minulém roce 7 400. Míra nezaměstnanosti dosáhla 32 %; většina nezaměstnaných má vysokou nebo střední kvalifikaci. Zahraniční dluh vzrostl ze 34 mld. na 45 mld. $. Domácí dluh vzrostl vloni, za vlády Mursího, o 365 mld. egyptských liber. Podíl lidí žijících pod hranicí chudoby přesáhl 50 % obyvatel. Zkrátka většina tříd a vrstev ve společnosti - a její liberální, nacionalistické i levicové politické síly, stejně jako mládežnická hnutí, většinou levicově a nacionalisticky orientovaná, navíc k hlavním státním institucím, především armádě, soudnictví, sdělovacím prostředkům a policii - cítila, že tu je vážné nebezpečí, jako výsledek toho, že Muslimské bratrstvo díky svému horlivému pátrání po monopolizaci moci u moci zůstane a vyloučí každého, kdo není s nimi, není jejich spojencem mezi teroristickými skupinami, které využívají oblast coby úkryt. Dokonce široké složky střední a velké egyptské buržoazie v sektorech turistiky, průmyslu, obchodu, zemědělství a stavebnictví cítily velký strach o své zájmy díky pokračující vládě Muslimského bratrstva, kdy vznikala atmosféra chaosu, nejistoty a nestability. Hnutí "Tamarud” (Rebelie) uspělo, když shromáždilo přes 22 milionů podpisů pro ztrátu důvěry pro Mursího a na podporu výzvy k předčasným presidentským volbám. Na shromažďování podpisů se podílely všechny strany, odborové svazy a organizace, a kampaň se rozšířila do ulic měst, do továren, škol a univerzit a do vesnic ve všech egyptských guberniích. Velký význam této kampaně je v tom, že dokázala zapojit egyptské občany aktivně do revolučního hnutí za svržení vlády Muslimského bratrstva. Obnovila také mírový a demokratický charakter revolučního dění a vytvořila základ k odstranění svatého zakrytí falešné legitimity volebních uren coby jediného kritéria legitimity a demokratického systému. Výzva ke shromažďování podpisů byla doprovázena výzvami k demonstracím na všech hlavních náměstích v Egyptě 30. června coby zásadním testu důvěryhodnosti téhle kampaně a principiálním základu revoluční legitimity mas při svržení tohoto fašistického režimu a zmaření projektu náboženského státu. Reakce egyptských lidových mas byla veliká, a byly zahájeny největší demonstrace v dějinách Egypta a dokonce i světa. Což potvrdil index „Google Earth". Přes 27 milionů demonstrantů se sešlo ve stejnou dobu ve všech egyptských guberniích, z různých tříd a vrstev egyptské společnosti, oproti protestům, jež nepřesáhly 200 tisíc demonstrantů Muslimského bratrstva a jejich spojenců na jednom menším káhirském náměstí. Egyptský lid byl tudíž na jedné straně a Muslimské bratrstvo, izolované, na druhé. To je realita scény. Je to realita, na níž by mělo být zalořeno jakékoli zhodnocení situace nebo jakákoli politická odborná analýza. Jsme přesvědčeni, že to, k čemu došlo 30. června, je druhá vlna egyptské revoluce, silnější a hlubší, než ta první v roce 2011. odehrála se, aby upravila cestu revoluce a vzala si ji nazpět od sil extrémní náboženské pravice, která se spikla, aby ukradla revoluci a vedla její vlnu tak, aby sloužila jejich fašistickým a reakcionářským cílům a plánům světového imperializmu.

 

Ot. 2 - Jaká je míra účasti pracujících tříd a dělníků v těchto protestech? Proč se dělníci zapojili do bitvy s politickým islámem za demokratická práva?

 

Salah Adly: Základní hesla lednové revoluce byla: chléb - svobodu - společenskou sprav edlnost - lidskou důstojnost. To je základní linie národní demokratické revoluce, a přišla po dlouhé historické etapě, jež začala uprostřed 70. let minulého století, s vládou závislou na velkokapitálu a v plném cyklu úpadku, zaostalosti a tyranie. Během tohoto období reakcionářské síly, ve spojenectví se světovým imperializmem a arabskou reakcí, dokázaly posílit klima, jež umožnilo současnému politickému islámu - především Muslimskému bratrstvu - se šířit a stoupat. Síly levice byly oslabeny, dělníci vystěhováni a velký průmysl byl likvidován s cílem vypořádat se tak s jakoukoli možností úderu vůči dosažení komplexního rozvoje. Ve skutečnosti byli dělníci zapojeni do většiny protestů, jež postupně sílily od roku 2006, a účastní se všech lidových demonstrací coby složka lidu, ne třídně organizovaným způsobem. Je to tak kvůli tomu, že chybí silné odborové organizace a federace, kvůli dlouhému dědictví tyranie a vládního útlaku na kontrolu federací a odborových svazů. Je to také kvůli velkým změnám na třídní mapě a povaze složení dělnické třídy v různých sektorech, k jakému docházelo v uplynulém období. Spoléhalo se na drobný a střední průmysl, kontrolovaný soukromým sektorem, kde bylo dělníkům bráněno v zakládání odborových svazů. Dělnická třída se v revoluci neprojevila čistě třídně. Jako výsledek nedostatku účinné jednoty mezi silami levice a jejich slabost během předešlé etapy z mnoha důvodů, pro něž tu není prostor, abychom se o nich zmínili, se dělnické hnutí neprojevilo dostatečně účinně a vlivně vzhledem k šíři své účasti a k velkým obětem v revoluci. Je důležité objasnit, že dělníci ve veřejném sektoru zjistili, že praktiky a přístupy Muslimského bratrstva se neliší od orientace Mubarakova režimu, spíše jsou ještě horší. Muslimské bratrstvo zavedlo stejnou politiku, s pokračováním privatizačního programu a liberalizace cen, a nezvýšilo minimální mzdu, i když to byl jeden z prvních požadavků revoluce. Dokonce snížilo daně podnikatelům, pokračovalo v privatizaci služeb a odmítlo zavést program zdravotního pojištění. Trvali na výprodeji a zastavování majetku Egypta a jeho institucí skrze projekt „Islámských svazků", jenž nakvap přijali v radě „Shura Council" [horní komora parlamentu], kontrolované Muslimským bratrstvem. Nejnebezpečnějším postojem bylo, když odmítli schválit zákon zajišťující svobodu zakládání odborů, na kterém se dohodli se všemi politickými silami a odborářskými proudy už před revolucí, a nahradili Mubarakovy muže ve vládou kontrolovaném Všeobecném svazu egyptských dělníků svými vlastními lidmi. To je společenská a demokratická základna ovlivňování dělnické třídy ve prospěch revoluce proti vládě Muslimského bratrstva a proti silám politického islámu, krom dalších důvodů, které jsem zmiňoval dříve. Každý, kdo si představuje, že dělníci se bouří jen kvůli frakčím problémům nebo z ekonomických důvodů, se mýlí. Dělníci si víc uvědomují nebezpečí projektu extrémistické náboženské pravice a jejích pravičáckých a fašistických praktik na všech demokratických, politických, ekonomických, společenských a národních polích.

 

Ot. 3 - Ve vašich prohlášeních KS Egypta charakterizuje současný vývoj jako revoluci... Jaká je povaha, úkoly a naléhavé požadavky revoluce?

 

Salah Adly: Ano, to, co se teď děje, je revoluce. Abych byl přesný, je to druhá velká vlna revoluce z ledna 2011, když její první vlna byla překažená, neboť ji ukradlo Muslimské bratrstvo navzdory faktu, že se nepodílelo na výzvách k ní ani ji nedělalo. Je to demokratická revoluce s jasně společenskou a vlasteneckou orientací. Pokračuje, a účastnily se jí široké společenské vrstvy a různé politické síly (liberální, nacionalistické i levicové). S pokračováním revolučního dmutí se stala zřetelnější pravda o různých postojích, a odkryly se záměry i vůle těchto sil pokračovat po společné cestě revoluce. Prvním demokratickým úkolem revoluce je vyhlášení nové občanské demokratické ústavy, jež zdůrazní lidská práva, ženská práva a ekonomická a společenská práva těžce pracujících tříd, a jež nezruší právo lidu zvolit si v budoucnu svůj politický a eonomický systém v souladu s rovnováhou sil. Tudíž sektářskou, reakcionářskou a pokřivenou ústavu raději zavrhnout než ji doplnit je pro demokratické a pokrokové síly v tomto okamžiku zásadním úkolem. Jedním z úkolů demokratické revoluce je také volnost v zakládání odborových svazů, politických stran a sdružení bez zasahování vlády, s odmítnutím vytváření politických stran na náboženském a sektářském základě, a plná rovnoprávnost mezi muži a ženami v právech i povinnostech, rovnost před zákonem a kriminalizace náboženských i jiných forem diskriminace. Mezi společenskými úkoly je zformulování plánu nezávislého všeobsažného společenského rozvoje, založeného na podporování výrobních sektorů s potřebou spravedlivého přidělování rozvojových produktů a bohatství ve prospěch chudých a těžce pracujících a naplnění naléhavých společenských požadavků. Nejvyšší prioritou mezi těmito požadavky je určit minimální a maximální mzdu a přizpůsobit ji cenám, zrušit dluhy drobných rolníků, přerozdělit rozpočtové položky k vyšším výdajům na zdravotnictví a vzdělání, poskytnout bydlení lidem s nízkými přímy, zvýšit daně bohatým, obnovit vlastnictví podniků, které byly ukradeny veřejnému sektoru, a bojovat proti korupci. Národní úkoly jsou: vzepřít se závislosti na Spojených státech, odmítnout podléhání sionistické nadvládě, novelizovat smlouvu z Camp Davidu, obnovit národní úlohu Egypta na arabské, africké, oblastní a mezinárodní úrovni a prohloubit vztahy se zeměmi a národy Třetího světa.

 

Ot. 4 - Znamená současný vývoj v Egyptě odmítnutí „politického islámu" nebo pouhé odmítnutí „Muslimského bratrstva" egyptským lidem?

 

Salah Adly: Muslimské bratrstvo je nejschopnější a nejvlivnější organizace mezi silami politického islámu. Všechny ostatní organizace, i salafistické a džihádistické skupiny, byly spojeny s Muslimským bratrstvem a vyšly s nimi do jejich poslení bitvy na obranu režimu, protože vědí, že jejich porážka by znamenala významnou porážku sektářského islamistického projektu, jenž je podporovaný vládou USA coby alternativa vůči hroutícím se autoritářským režimům. Jediná strana Salafi al-Nour byla vylučena z aliance v poslední bitvě kvůli faktorům, spjatým se sdružováním se Saúdskou Arábií, ačkoli si jsme vědomi, že to je reakcionářská a sektářská strana, nepřátelská vůči lidským právům a právům žen a menšin, včetně ostatních islámských sekt. To bylo evidentní v tom, že podněcovali ke zločinnému vraždění Šíitů a vláčení jejich těl v děsivém masakru, k němuž došlo ve vesnici minulý měsíc. Jsme přesvědčeni, že bitva není za námi a je tu potřeba politického, společenského a kulturního boje, jenž rozdrtí jejich odpor, a všeobecné změny klimatu, jaký byl běžný po celá desetiletí. Ale rádi bychom obrátili pozornost k tomu, že to, co se děle v Egyptě teď, není pouhý střet Muslimského bratrstva a jeho spojenců mezi silami náboženské pravice s bezpečnostními složkami státu. Ve skutečnosti se střetávají s Egypťany všech sekt a proudů i se všemi státními institucemi, četně soudnictví, sdělovacích prostředků a kultura. V okolí měst a na vesnicích bude teď Muslimské bratrstvo narážet na masy Egypťanů, protože za poslední dva roky už určitě ztratilo podporu velkých složek lidu. Ale armádní a bezpečnostní síly budou mít důležitou úlohu ve střetech s jeho ozbrojenými teroristickými milicemi. Zkrátka vidíme, že to, co se stalo, je velká porážka náboženské pravice všeobecně, nejen projektu Muslimského bratrstva. Bude mít velké dopady na oblast v nadcházejícím období.

 

Ot. 5 - Jaký je váš názor na argumenty, které říkají, že sesazení Mursího je nedemokratické, protože byl zvolený legálně a nová ústava byla ratifikována referendem. Svrhla Mursího egyptská armáda?

 

Salah Adly: Ti, kdo vyhnali Mursího, to je přes 22 milionů egyptských občanů, kteří podepsali dokument obsahující signatářovo jméno, identifikační číslo (national ID) a jméno provincie, napsané rukou a ne přes internet, v nevídaném referendu, jež bylo završeno „velkým nástupem" víc než 27 milionů demonstrantů na hlavní náměstí 30. června, pokračujícím následující dva dny. Byl to Mursí, kdo zavrhl legitimnost, když v listopadu 2011vydal svoji diktátorskou ústavní deklaraci. Byl to Mursí, kdo pošlapal lidská práva, když jeho terorističtí přívrženci obklíčili ústavní soud, když jeho milice mučily protestující před palácem al-Ittihadyah [prezidentský palác], jak ukázala vyšetřování, vedená úřadem státního žalobce, a když jeho muži zabíjeli demonstranty před sídlem Strany svody a spravedlnosti (politické křídlo Muslimského bratrstva) podle výsovných rozkazů velitele skupiny a jeho zástupce, jak zabijáci přiznali před veřejným žalobcem. Byl to Mursí, kdo zapřel sliby, které dal v den, kdy byl úspěšný při doplnění ústavy a sestavení koaliční vlády. On a jeho skupina trvali na podrobení se podmínkám Mezinárodního měnového fondu, a také vyhlásili džihád proti Sýrii na konferenci teroristických džihádistických sil bez odvolávky na armádu a Radu národní obrany. Proto všechny politické strany a síly, dokonce i strana Salafi al-Nour, která vyskočila z lodi těsně před potopením, podpořily předčasné prezidentské volby. Tato výzva není puč proti demokracii, vychází ze srdce lidové demokracie, když některý prezident zradí své sliby dané lidu a svůj program, na jehož základě ho lidé zvolili. Omezit věc demokracie na pohou „volební urnu" je naprosté zplundrování podstaty demokracie a výslovné odmítnutí práva národů povstat proti jejich autokratickým vládcům a fašistickým režimům, které používají víru, aby skryly svoji reakcionářskou povahu a pravičáckou kapitalistickou orientaci. Obrana Mursího Spojenými státy a západními kapitalistickými státy a vykreslení problému jako „vojenského puče" proti „ústavnímu pořádku" je konvenční postoj, jenž skrývá fakt, že světový imperializmus je vyděšený národními revolucemi a jejich schopností přesáhnout úzká omezení democratické buržoazie, jež představuje v podstatě optimální formu k naplnění zájmů velkopodnikatelů a monopolů a jejich místních agentů při kontrolování osudu národů zemí Třetího světa. To, k čemu došlo, není v žádném případě vojenský puč, ale revoluční převrat, provedený egyptským lidem ke zbavení se téhle fašistické vlády. To, co armáda udělala, je naplnění vůle lidu a jeho ochrana před úklady Muslimského bratrstva a jeho ozbrojených teroristických spojenců k zažehnutí sektářského sváru a občanské války, k rozdělení egyptské armády a zničení institucí egyptského státu ve službě zájmů imperializmu a sionizmu v oblasti. Co to je za vojenský puč, když jsou v ulicích desítky milionů lidí?!! Co to je za vojenský puč, když šéf ústavního soudu už převzal moc, což je tím, co požadovala Armáda spásy, jež zahrnuje všechny opoziční síly s jejich různorodými orientacemi a mládežnickým hnutím "Tamarud” (Rebelie) a má podporu mas egyptského lidu??!! Co to je za vojenský puč, když bude vytvořena vláda složená z civilních celostátních kvalifikovaných lidí, a má plnou moc během přechodového období, nepřesahujícího jeden rok, a končící s vyhlášením demokratické občanské ústavy a prezidentských a parlamentních voleb, jež každý náruživě chce?? Co je to za vojenský puč, když dá právo na poklidné protesty dokonce i odpůrcům a nevyhlásí stav ohrožení? Prohlášení (generálplukovníka) Al-Sisiho, vrchního velitele egyptské armády, v němž vyhlásil cestovní plán přechodové etapy, bylo předneseno až po dialogu a konsensu se zástupci egyptského lidu, včetně hnutí „Tamarud" (Rebelie), zástupce Armády spásy, Šejka (Velkého imáma) z Al-Azhar, koptského popa a zástupkyně žen. Egypťané oslavovali toto velké vítězství egyptského lidu na hlavních náměstích, na předměstích a na vesnicích ve shodě s národní armádou. Měli bychom, jak nás učí marxizmus, vycházet z konkrétní reality, a ne omezit naši vizi na předurčené strnulé ideje a připravené formulace. Není pozoruhodné, že západní sdělovací prostředky jsou vědomě slepé k tomu všemu, odmítají vidět realitu a trvají na tom, že to, k čemu došlo, je vojenský puč??!!! Nicméně my máme náruživý zájem na potřebě být v další fázi ostražití a věnovat pozornost zajištění, aby úloha ozbrojených sil v této etapě byla omezena na ochranu lidí a egyptské národní bezpečnosti a aby dodržela své sliby, že nebude přímo zasahovat do politických záležitostí, a na potřebě, aby lidé setrvali na náměstích, aby tak bylo zajištěno, že jejich požadavky budou v přechodové fázi splněny.

 

Ot. 6 - Jaké je vaše hodnocení postoje USA vůči vývoji v Egyptě?

 

Salah Adly: Pro USA byla revoluce z ledna 2011 překvapením, ale připravovaly se na scénáře změny v Egyptě už předtím, než se Mubarakův režim začal jevit přežitým. Takže zasáhly okamžitě poté, co byl svržen, aby vytvořily alianci mezi bývalou Vojenskou radou a Muslimským bratrstvem k vydláždění cesty pro předání moci Muslimskému bratrstvu, jakmile se zavázalo, že zajistí naplnění zájmů Spojených států, zajištění bezpečnosti Izraele a pokračování neoliberální ekonomické politiky, namířené proti zájmům lidových mas. Ale Spojené státy po čase objevily míru neschopnosti Muslimského bratrstva zvládat záležitosti správy, to, že nemá dost kvalifikovaných lidí a že trvá na spojenectví s džihádistickými skupinami místo spojenectví s liberálními silami a sjednocení velkokapitalistické třídy s různými vrstvami do stabilního systému, založeného na předání moci, jež se otáčí na oběžné dráze této třídy a zajišťuje zájmy Ameriky. USA zároveň velice stály o zajištění zájmů a výsad vojenské instituce, což by zaručilo její loajalitu. Ale Spojené státy se zároveň obávaly, že revoluční situace v Egyptě bude pokračovat, mohutnících protestů a sílícího lidového odmítnutí vlády Muslimského bratrstva. Proto zasílily tlak na Muslimské bratrstvo, aby uskutečnilo reformy, a také zvýšilo tlak na síly liberální opozice, zvlášť na ty, které zastupovaly zájmy velkokapitálu ve straně Wafd (liberální nacionalisté; údajně někdejší nejpopulárnější strana v zemi; pozn. překl.), Straně svobodných Egypťanů a Straně ústavy, aby urychlilo parlamentní volby, ukončilo spojenectví s levicovými silami a odmítlo revoluční orientaci mládežnických hnutí, přesvědčených, že cíle revoluce a vyvrácení režimu Muslimského bratrstva lze dosáhnout jen velkou lidovou revolucí proti němu a bojotováním voleb. Když „Tamarud" (Rebelie) a jeho geniální myšlenka sebrat legitimitu Mursímu uspěly, byli všichni postaveni před dilema, když na to široké lidové složky a politické síly zareagovaly. Tohle ukončilo váhání všech stran a sil, a ty se shromáždily za všelidovou volbou svrhnout Mursího a vést předčasné prezidentské volby. Tenhle požadavek vyvrcholil výzvou ke svržení režimu Muslimského bratrstva, ke změně ústavy a napravení kursu revoluce skrze novou revoluční legitimitu a novou přechodovou fázi na správném základě. Muslimské bratrstvo, Američané, armáda a dokonce ani síly politické opozice a mládež si nepředstavovali, že lidová reakce bude tak mocně rozsáhlá, aby donutila každého splnit vůli lidí. Víme, že Spojené státy zvyšovaly křiklavě tlak na armádní vůdce a na liberální politické síly, aby nesvrhávali Mursího a jen provedli velké reformy. To ale bylo příliš pozdě a každý zjišťoval, že lid promluvil a že alternativou by bylo propuknutí občanské války, zostření terorizmu a sektářských sporů a otevření bran zahraniční intervenci. Dospění k tomuto kritickému bodu vedlo ke svržení Mursího a k zásahu armády způsobem, jaký slouží cílům revoluce v tého etapě. Je pozoruhodné, že to je poprvé, kdy egyptská armáda nedbala na americké rozkazy, neboť zjistila povahu velkého nebezpečí, jež by mořilo ji i vlast, kdyby snížila podporu revoluci. Národní a demokratické síly zjišťují, že armádní vůdci mají zájmy a výsady, jaké si chtějí zachovat, a také chtějí mít mocenskou úlohu bez přímého politického vměšování. Jsme přesvědčeni, že toto musí být vzato v potaz v této etapě, s důrazem na postupnou nápravu věcí v průběhu příští fáze. Očekáváme, že Spojené státy v současném kritickém období budou podněcovat spiknutí k zažehnutí vzpoury a svárů a podněcovat tyto skupiny, aby rozdmychávaly chaos k dosažení schémat „kreativního chaosu" a přeměny Egypta na další Irák. To je to, co se dělo a bylo odhaleno ve spiknutí z pátku 5. července. Toto spiknutí mladí nazvali „Agresí tripartity USA - Izrael - Muslimské bratrsvo" vůči egyptskému lidu. Plán měl za cíl překazit revoluci, znovu dosadit Mursího, šířit při demonstracích chaos a teror, jež by ovládly náměstí Osvobození zapojením zbraní a terorizmu, rozvinuly by kampaně fám a v Egyptě nevídané dezinformační války, aby tak došlo k rozdělení lidu a armády i armády samotné, a spiknutím s džihádistickými skupinami na Sinaji v tajné dohodě s Izraelem a islámskými seskupeními v Gaze by tam byla vyhlášena osvobozená oblast. Egypt prožíval kritické hodiny po projevu o terorizmu a zastrašování, jenž pronesl předák fašistického seskupení, Muslimského bratrstva, ke svým příznivcům na náměstí Rabi’a al-Adawiyya v káhirském Nasr City. To byl signál k zahájení tohoto velkého spiknutí k obratu proti lidové vůli. Televizní stanice CNN, a také arabské vysílání BBC, hrály nebezpečnou úlohu v tomto komplotu. Ale lid a armáda dokázali tento komplot zmařit a hanebná úloha Ameriky a Muslimského bratrstva ve zradě lidu byla odhalena. To byl hlavní úder plánům Ameriky a imperializmu v oblasti, a potvrdil triumf revoluce a lidové vůle nad silami kontrarevoluce.

 

Ot. 7 - Jak hodnotíte nově jmenovaného prozatímního prezidenta Adly Mansoura, a co by měl bezprostředně udělat?

 

Salah Adly: On je soudce, dobře známý svojí bezúhonností a kompetentností, a nevyznával žádné politické postoje ani nebyl nějak zaujatý. Projev, jenž pronesl po přísaze a ujmutí se funkce prozatímního prezidenta v přechodném období, byl dobrý a pozitivní. Zdůraznil, že to byl „samotný lid", kdo ho zmocnil, a že pravomoci, jež mu byly poskytnuty, jsou čestné, ale skutečná pravomoc bude spočívat na předsedovi vlády, který byl vybrán konsensem mezi národními silami a mládeží a bude pověřený provedením úkolů, jež odsouhlasily národní demokratické a společenské síly. Nejvyšší prioritou vlády bude zastavit hospodářský kolaps, realizovat naléhavé požadavky and social forces. A top priority for the government will be to halt the economic collapse, implement the urgent demands of the toilers and provide security. Vidíme potřebu pokračování tlaku veřejnosti na náměstích, jak potvrdil Al-Sisi v prohlášení na ochranu práva na poklidnou demonstraci. To má zajistit, aby nedošlo k odklonu od toho, co bylo odsouhlaseno, a k ujištění, že armáda nezasáhne vyjma rámce omezení, schválených k zajištění úspěchu této těžké přechodové etapy.

 

Ot. 8 - Jaké jsou hlavní problémy, jimž čelí vaše strana, zvlášť ve vztahu k dalším politickým silám a k vytváření jednotné aliance?

 

Salah Adly: Hlavní výzvou je v první řadě potřeba sjednotit síly levice k vyrovnání se s velkými úkoly, před miniž v této etapě stojíme. Nejdůležitější je: 1) Zajistit dosažení cílů a úkolů přechodové fáze. 2) Dosáhnout konsensu u jednoho kandidáta národních a demokratických sil do bitvy v prezidentských volbách. 3) Zformovat frontu levicových sil, Nasseritů, mládežnických hnutí a odborových organizací; připravit společné kandidátky do nadcházejících parlamentních a místních voleb a rozšířit tlak k zajištění, aby nedošlo k ústupu z vyrovnané cesty revoluce v přechodové fázi. 4) Snažit se dokompletovat a rozvíjet stranickou strukturu, obnovit stranu čerstvou krví a rozvinout její program tak, abychom dokázali čelit velkým výzvám, před které jsme postaveni.

 

vyšlo 6. července 2013 (překlad Vladimír Sedláček)