Pátek, 18.07.2025, 22:29 | Čest práci! Гость

Drátem do Voka

...a pořádně!

Články

Hlavní strana » Články » Převzaté

Robot ti práci neukradl
Když Barack Obama poprvé nastoupil do úřadu, byla finanční krize, vytvořená bankami z Wall Street, na vrcholu a každým týdnem ztrácely práci statisíce lidí. Jak napsal dopisovatel Ron Suskind (držitel Pulitzerovy ceny; pozn. překl.), Obama v té době předkládal svoji tezi svému ekonomickému týmu, tak jak byla, že důvodem ztráty pracovních míst bylo „zvýšení produktivity". To je, že, uprostřed nejrozsáhlejší ekonomické kalamity od 30. let minulého století, příčinou masivního propouštění bylo, že technická inovace okamžitě učinila miliony předtím zaměstnaných osob „zbytečnými". Jakkoli se tento názor může zdát nezasvěcený, a dokonce se takovým zdál šéfovi Obamova ekonomického týmu Larrymu Summersovi, předpoklady za ním jsou běžnou moudrostí v ekonomických odděleních prestižních univerzit i mezi „profesionálními" ekonomy, zabírajícími křesla a nabízejícími investiční poradenství na Wall Street. Důvodem návratu problému je, že oficiální kulaté stoly jsou zase jednou tvořeny vzorovou formou, naposledy v pořadu NPR (National Public Rado; národní veřejnoprávní rozhlas), ještě debilněji, než jejich běžné ekonomické zpravodajství. Jinde „geniální kluk z Harvardu" Greg Mankiw, v časovém smyslu už ne kluk, a dokonce i občas vážený Paul Krugman, nabídli technické „vzory", které jsou učiněnou lepicí páskou ekonomické profese - víceúčelovým nástrojem, jakým může být svázána dohromady prakticky jakákoli skupina položek, ať už spřízněných či ne, , aby utvořila seskupení. A jako s Obamovou nabubřele nevěrohodnou domýšlivostí, co se týče „produktivity", projev o technice, příjmu a zaměstnanosti bude oznamovat skutečnou ekonomickou politiku. „Technika", to je dnes společné vysvětlení pro vysokou nezaměstnanost, slabý nárůst pracovních míst, vysoce koncentrované rozdílení příjmů a bohatství a vysoké firemní zisky v období široké ekonomické slabosti. Technika je teoreticky vázaná na produktivitu - množství ekonomické výkonnosti dané vynaloženými prostředky - jako „schopný" přenosový mechanizmus, stroj, jenž vyrábí víc za míň. Banky mívaly velké sály plné účetních a zpracovatelů papíru, kteří dělali to, co dnes zvládne pár počítačů. A výrobci aut mají roboty, kteří k tomu, aby vyráběli auta, nepotřebují přestávku na záchod a neinklinují ke kolektivnímu vyjednávání. Tím, co poutá v těchto teoriích techniku ke koncentraci příjmů a bohatství, jsou čačtí podnikatelé, kteří to všechno riskují, aby vybudovali moderní výkonné společnosti a kteří si tak spravedlivě zaslouží odměnu. Na jejich tváři se vlastnosti vyhrazené technice jeví coby přesvědčivé. Pro srovnání: aniž se o tom příliš ví, v poušti na jihozápadě USA jsou zaparkované stovky provozuschopných letadel. A tyhle nepoužívané letouny naznačují, že technika je víc než pouhé stroje. Mnohé z těchto letounů, mladších roků výroby, jsou dobře zachovalé a bylo by možné je vrátit zpět do provozu. Ale široká škála okolností, od dějin letectví, přes pracovní vztahy v „průmyslu" leteckých linek až k „deregulaci", jež změnila stávající institucionální opatření k ceně paliva k finančním opatřením pro tyto určité letouny, to vše dohromady přispělo k jejich současným podmínkám. Mimo jejich užitnou hodnotu ve stávající ekonomice jsou letouny technikou v tom smyslu, že to jsou stroje, ale ty zaparkované v poušti ani nesnižují potřebu lidské práce, ani neslouží ke koncentraci bohatství. Podstata věci je, že technika je zub mnohem většího ekonomického kola, ne konec sám o sobě. Ekonomové ji rádi představují jako samovznikající, nepocházející odnikud a z ničeho, zjevující se jako kartézský duševní objekt, oddělený od - a nezapojený do - historického boje, z něhož vytryskl. Samotná letadla mají imperiální kořeny, datované několik století zpátky kvůli surovinám, jež přišly do jejich konstrukce. Součástky byly vyrobeny v továrnách, jež profitovaly na tučných zakázkách od vlád a byly dopraveny cestami, financovanými občany. Inženýři, kteří je navrhli, byli vzděláváni na universitách, které dostaly vládní fondy, a jejich tvar pocházely z letecké vědy, vytvořené vojenskou mašinérií. Cena jejich paliva je činnost stávajících armád, minulých válek, hrozeb a aliancí a přichází na úkor milionů mrtvých, zmrzačených a vysídlených. Americká invaze, okupace a téměř úplné zničení Iráku k zabezpečení levné ropy, to jen jeden příklad. Letadla šetří práci v tom smyslu, že přepraví lidi a zboží z New Yorku do Los Angeles za pět hodin, zatímco jízda vozem zabere týden a na koni celé měsíce. Od doby, kdy cestování vzduchem vzniklo, lidé cestují na místa, kam by se jinak nedostali. Ekonomika turistiky na ní závislá se rozvíjela a rychlá distribuce zboží a služeb na velké vzdálenosti byla umožněna tam, kde to dříve bylo nepředstavitelné. Kolem leteckého cestování se rozvinuly podnikatelské praktiky a podnikatelé pravidelně cestují za účelem, jenž by bez ní neexistoval. A zatímco kočí z dostavníků ztratili práci s rozvojem automobilů a strojvůdci ztratili práci s nárůstem leteckého cestování, tyto i další technologie jsou široce poskytovány s rostoucí, nebo alespoň koexistující s rostoucí celkovou zaměstnaností. A to jsou pracovní místa jen jedním aspektem ekonomického kontextu techniky. Letadlo, stejně jako počítače a roboti, je teoreticky zařízení, technika, zvyšující produktivitu. Ale mimo dalekosáhlý ekonomický kontext je obrovskou zátěží, zaparkovanou v poušti. Technika, to je ve skutečnosti společenská praxe, způsob, jak něco udělat, a ne neživé stroje. Starodávný ekonom Adam Smith rozvinul svoji teorii „rozdělení práce", rozdrobení komplexní ekonomické produkce do samostatných složek s tím, že odborníci z jednotlivých složek se shromáždí, aby vytvořili celek. Tato teorie nepotřebuje nutně stroje - pracuje v tom smyslu, že funguje proto, že rozdělení práce tam, kde existuje, je společenská praxe, prosazovaná teoriemi o ekonomické účinnosti, a ne přirozený fakt. Rozdělení práce je technikou ve stejném smyslu, že tento pojem je dnes připisovaný strojům. Těm, pro něž je tato úzká myšlenka ekonomické účinnosti přitažlivá, je rozdělení práce jedním z pravděpodobných způsobů společenské organizace k jejímu dosažení. Existují ale širší koncepty ekonomické účinnosti i způsoby společenské organizace, veskrze nesouvisející. V tomto smyslu je technika ve svém současném významu ideologií. Roboti, počítače a další stroje spotřebovávající elektřinu jsou součástí širší technologie těžby, přeměny, distribuce a spotřeby energie. Do té míry tento energetický komplex produkuje vnější účinky, výdaje na těžbu, přeměnu, distribuci a spotřebu, zrozené nikoli „producenty" energie, technologie na ni vázané je produkují také (bez zákazníků na tuto energii by nebylo energetického průmyslu). Navíc v doplňkových výdajích, široce promyšlených, na stálé armády, války, okupace, vraždy, mrzačení a ničení, které jdou na získávání energie a vezměte v úvahu, že strany, které z levné energie neprofitují, jim za ni značně platí. Všechno to je součástí robotické a počítačové techniky.
Ekonomové z Wall Street prosazují argument, že technika je jediným vysvětlením pro současné potíže mezi námi lidmi a pro potěchu plutokracie, protože financování strojů je jediná možná užitečná věc, jakou současné finance dělají. Finanční systém je v tomto smyslu také součástí technologie robotiky a zavedení počítačů. Stroje koupené za „úspory" kapitalistů, mytologie za ekonomickými modely typu „Břečťanové ligy" (Ivy League, česky doslova Břečťanová liga, je název sportovního sdružení osmi elitních soukromých univerzit na severovýchodě USA; dnes se používá obecně jako označení pro tuto skupinu nejprestižnějších amerických univerzit jako celek; pozn. překl.). vznášejí otázku, kde se ony úspory vzaly? V rozsahu, v jakém vycházejí z pozitivních či negativních vnějších účinků nevytvořených kapitalistou, jsou úspory společenské - výhody vytvořené nebo výdaje zrozené jinými, jež oprávněně patří k těmto jiným, nekapitalistickým. Ty se nacházejí zakotveny v továrnách a zařízeních a skrze negativní vnější účinky finančního systému jako takového. Lze si představit finanční systém, ne zcela existující z příjmů obecného blahobytu a pokračujících záruk, ale to není systém, jenž existuje. Úspory kapitalistů, uložené v bankách nebo zakotvené v továrnách a vybavení, a peníze vytvořené bankami to té míry, v jaké existují coby zakotvené vnější účinky, zbytky v kapitalistické teorii, jež představuje její jádro v kapitalistické skutečnosti. Letecký průmysl, z něhož vzešly ony letouny zaparkované v poušti, vznikal historickým vývojem. Letouny se nevzaly jednoho dne odnikud tak, že by kapitalisté zapálili železnice, aby byla letadla „účinnější". Podnikání v letecké dopravě vzešlo ze společenské praxe - cestování v kontextu průmyslového postupu k rostoucí mechanizaci. Jak už bylo naznačeno výše, podnikání v turistice, závislé na letecké dopravě a soudobé praxi podnikání, vzešlo z jeho rozvoje - neexistovalo před vznikem odvětví leteckého cestování, jehož složkou je ale letadlo - stroj. A železnice, jež vzešly z pozemkových subvencí s podporou vojenských sil, se přesunuly z dopravování lidí na dopravování komodit, z nichž mnohé byly získány imperiálními silami a zůstaly po nich náklady v pojmech společenských a ekologických škod, jež vznikají ještě dnes. Význam tu je v tom, že o technice je uvažováno úzce - ten pitomý objekt, chcete-li, existuje v historickém vývoji, ne zastrčený v antidějinách západních ekonomů. Když si Mitt Romney nebo nějaký jiný pirátský finančník koupí společnost, aby „sklízel" její hodnotu tím, že nahradí lidskou pracovní sílu stroji, z čeho vychází sklizená hodnota? Nebo jinak, můžu zastřelit vás a vaši rodinu a přestěhovat všechny vaše věci do svého domu, ale jak se potom z toho stane „důl"? Jen to, že Romney a jeho kumpáni mají kvanta společenského bohatství ve svých kapsách, neznamená, že je jejich. Společnosti, ze kterých je sklízena hodnota, jsou produktem rozsáhlého souboru společenských příspěvků. Armádní zkušební piloti obětovali své životy vývoji bezpečných zařízení a protokolů, používaných v moderním komerčním letectví. Jak velkým podnikáním by byla letecká linka, kdyby každý třetí letoun havaroval coby ohnivá koule? Technika, a podobně i léčiva, přišla do oběhu veřejnými (státními), a teprve později a občas „soukromými" investicemi. Pirátští finančníci nic nevytvořili; jejich požadavkem je mít hotové to, co už existuje coby účinnější. Ale tak jako u letounů zaparkovaných v poušti, technika je součástí širokého kontextu společenských vztahů, nejsou to pouhé neživé stroje. K čemu je počítač, nemá-li elektřinu, aby mohl fungovat, ani širší sadu ekonomických vztahů, jaká jej učiní „užitečným"? Opět to nebude nic než drahé těžítko. Příběh NPR o tom, jak za vysokou nezaměstnanost může „technika", si zaslouží další zmínku. Příběh je založený na budovateli domova, který má kancelář, kombinující základní administrativní funkce s architektonickým vzhledem a má stavební dělníky, kteří budují na poli domy. Majitel společnosti nahradil část úřednického personálu počítači a teď přesouvá budování podstatných částí domu na vnější firmu, ponechávaje si v každém budovaném domě jen jednoho svého zaměstnance. Vybavování firem počítači přichází o nějakých dvacet let později, než většina konkurujících si stavitelů bytů a modulární výstavby rodinných domků, datované do 40. let. (Kdyby toto vysvětlovalo vysokou nezaměstnanost, bylo by tomu tak před dvaceti lety, ne dnes.) Modulární výstavba uskutečňuje „dělení práce" podle Adama Smítne a dodává větší rozsah vstupním cenám. Dělení práce v tomto případě „snižuje odbornost" stavebního procesu, jenž obvykle vyžaduje kvalifikovanou práci (nebo další, co se změnilo, je geografické umístění produkce, ne počet lidí, potřebných k vyprodukování). Aby bylo jasno, „technika", která je údajně za rozhlasovým příběhem, je síť společenských praktik včetně „outsourcingu", využívání vnějších zdrojů, a „odstraňování odbornosti, kvalifikovanosti", nikoli nahrazování lidí stroji. Odstraňování odbornosti je účinné jen do té míry, než si kvalifikovaní dělníci najdou jiné zaměstnání, kde budou odměňováni právě za svoji odbornost, kvalifikaci. Pro srovnání, letadla zaparkovaná v poušti mohou, podle souvislostí, zvýšit příjmy na leteckých linkách, když budou odstraněny „neziskové" spoje, což ale závisí na změně funkce leteckých spojů z nástroje sloužícího veřejnosti na firmu, hledající zisk, a na paradoxu, že plýtvání je efektivní. Do 70. let bylo v USA obsluhování neziskových spojů požadavkem na právo létat s komerčními letouny. Změna „techniky", jež učinila letecké spoje tu a tam ziskovými, požadavek veřejné služby eliminovala. A do té míry je plýtvání „efektivní", výhodné, nachází to svůj rozsah v postřehu, že „nejefektivnější" země jsou ty, které nejvíc plýtvají. Odstraňování kvalifikace předpokládá absenci kvalifikace při vstupu do zaměstnání i při odchodu z něj, bez ohledu na to, po kolika letech. Protože dokonce i investiční bankéř nebo ekonom se může naučit něco o ledničkách, když je bude prodávat třicet let, odstraňování kvalifikace je to největší plýtvání lidským potenciálem. „Strašidlem" v komoře je pro běžné ekonomy Čína s moderními továrnami, z nichž některé byly navržené k výrobě zboží pomocí robotů. Od některých poradců čínské vlády, se kterými jsem mluvil, jsou tyto továrny součástí finanční techniky, jíž vláda poskytuje výhodné financování k budování továren založených na exportu s předpokladem levného paliva a určitého uspořádání měnových kurzů. Jinak řečeno, kdyby hodnota amerického dolaru ve vztahu k čínskému renminbi dostatečně spadla a / nebo náklady na lodní dopravu tohoto zboží dostatečně zvedly výrobní náklady, výhoda, jíž se těší automatizované čínské továrny, by zmizela. Praxí západních ekonomů je držet tyto proměnné - cenu paliva, kurzy měn, průmyslové metody atd. „konstantní" k posouzení určitého účinku, ale ke konkrétnímu účinku nikdy nedojde ani nedošlo mimo kontext aktuálního světa. Tato praxe přerušování času a kontextu vede k bezedné snůšce nesmyslů, kde se ekonomové nikdy nemýlí, protože by měli pravdu jen tehdy, kdyby se svět choval slušně. Jak jsem argumentoval výše, technika v moderní mytologii, aby posloužila coby vysvětlení pro zkreslené rozdílení příjmu a slabé „trhy" práce, vyžaduje úplné vytržení z kontextu. Dokonce ani v úzce omezených modelech ekonomů není žádná definice „účinnosti", magické vlastnosti udělené technice, jež odolá buď definicím konkurence nebo záměru, že založit společenskou organizaci na tak omezeném konceptu je ideologicky řízené a oslnivě, důrazně nepředstavitelné. Za prvé, jak ukazuje globální oteplování a časté ekonomické přesuny, místní racionalita, kde technika hraje rozhodující úlohu, se nemusí nutně spojovat s racionalitami globálními. Ekonomická technika je společenská v tom smyslu, že existuje jen společensky. S „odstraněním odbornosti" coby definicí techniky naší doby existuje jen málo tak pochmurných pohledů na existenci lidstva a proto přijatelných možností společenské organizace. 
 
ROB URIE, Counterpunch, 3. března 2013 (Rob Urie je newyorský malíř a politický ekonom. Překlad »rv«)


Zdroj: http://www.counterpunch.org
Kategorie: Převzaté | Přidal: jocky (26.05.2013) | Autor: PH E
Počet shlédnutí: 442 | Rating: 0.0/0
Komentářů celkem: 0
omForm">
avatar

Proletáři všech zemí, spojte se!

Způsob přihlášení

Kategorie

Převzaté [130] Ostatní autoři [88] Kampaň [2] Seriály [7]

Vyhledávání

Kecátko

200
  • Создать сайт
  • Все для веб-мастера
  • Программы для всех
  • Мир развлечений
  • Лучшие сайты Рунета
  • Кулинарные рецепты
  • Statistika


    Онлайн всего: 1
    Гостей: 1
    Пользователей: 0