Naděžda Krupská napsala, že „Lenin byl z generace, která vyrostla pod Pisarevovým vlivem". Sám Lenin, když komentoval to, že jej Pisarev popsal jako „snílka", napsal: „Tohoto druhu snění je v našem hnutí bohužel příliš málo". 

Novinář, revolucionář, filozof, materialista, prototyp „nihlisty” Pisarev strávil většinu života ve vězení (aniž by byl kdy obviněn) a zemřel za záhadných okolností bezprostředně po propuštění v obscénním věku 28 let. V tomto krátkém životě byly jeho práce encyklopedické a myšlenky tak významné, že katolická církev stále cítí potřebu vést proti němu polemiku. Při brouzdání na internetu jsem objevil zřejmě jediný takto zveřejněný anglický překlad Pisarevovy pozoruhodné eseje Včely. Sám Pisarev o této eseji napsal: „Nemáme to štěstí být doktrináři, nemáme ani schopnost, ani touhu; upřímně přiznáváme, že máme slabost zajímat se o skutečný život, bez ohledu na to, v jek nepatrném měřítku se projevuje, a ani v nejmenším se nezajímat o jalové výplody doktrinářských myslí, ať jsou v nich zahaleny jakkoli honosné fráze. Na těchto základech máme v úmyslu promlouvat k našim čtenářům, ne o teorii božského zákona nebo zákona posloupnosti dějin, ale jednoduše o domácím a společenském životě včel." 

Pro první setkání s tímto pozoruhodným autorem a jeho neméně pozoruhodným dílkem stačí několik vybraných postřehů; určitě nezůstane jen u nich. 

„Jak víme z vědy v jejím současném nedokonalém stavu, člověk nemá takový typ oka, jakým včely řídí svůj let. To je pravděpodobně jediný důvod, proč většina soudů a výtvorů trpí krátkozrakostí svých tvůrců." 

„…zůstane-li úl navzdory všemu odporu včelího království osvětlený, vše se pozvolna dezorganizuje. Dělnice přestanou pracovat a pochopí, že privilegované třídy se těší z ovoce z práce jich, dělnic. Přestanou budovat plástve a krmit larvy; zanechají královnu bez obsluhy. Jejich bzučení zesílí; shluknou se, jako by o něčem diskutovaly, k velkému zděšení konzervativních trubců a k mimořádné nelibosti královny, která se začne cítit hladová a osamělá. Sběratelky nektaru se vrátí bez nektaru, každá to, co nashromáždila, sní; nakonec mnoho včelích dělnic úplně opustí úl a přijme život pod širým nebem mezi kvetoucí přírodou ke své plné spokojenosti. Královna zemře hlady, trubci se rozptýlí, larvy zahynou a jen stěny prázdného úlu budou svědky nedávné existence státu nebo hejna…" 

„Nejabsurdnější věcí v životě včel je, že pravděpodobně předpokládají, že jejich sebeobětování je velké a vznešené, jako kdyby se obětovaly aby poskytly štěstí a radost ostatním, přičemž ve skutečnosti se ukáže, že jen trubci a královna, to je ti nejneužitečnější, nejzbytečnější a nejméně svědomití v jejich společnosti, získávají všechn prospěch z jejich práce a utrpení. Zdá se, že idealizmus a doktrinářství, jež ztratily veškerý kontakt se životem, jsou velmi rozšířenou nemocí, a člověk, který je považuje za veliké výsady své rasy, může a musí připustit, že existují dokonce i u drobného hmyzu." 

„Včely zjevně uctívají produktivní sílu přírody; v tomto ohledu jsou zajedno se starověkými národy Malé Asie; královna je jim přesně tím, čím byla Babylóňanům a Asyřanům bobyně Astarte - symbolem principu ženské plodnosti. Objektem včelího uctívání nicméně není nějaká nereálná postava zosobňující abstraktní myšlenku, ale skutečně existující jednotlivec; je těsně spjatý s myšlenkou státu a je daný společenským systémem, jenž zaostalé včely shledávají nezbytným pro svoji prosperitu. Královna je druhem dalajlámy; je považována za předmět prvotní nezbytnosti; její postava je posvátná a nedotknutelná; každá z jejích podřízených, nejchudší z proletářů, považuje za svoji nejsvatější povinnost a největší rozkoš jí přinášet oběti, při svém návratu z práce na poli do úlu jí nabídnout kapku nejčistšího a nejsladšího nektaru. To není vykonáváno kalkulací nebo touhou čistit kliky, ale s největší bezelstností a pocitem nestrojené zbožnosti." 

DP 1862 (překlad Vladimír Sedláček 2011) 

P.S. pokud někoho z Vás tahle ukázka zaujala, ozvěte se - dodám pokračování; mám přeloženu asi tak polovinu eseje. V.S.