Děsivý pohled do svého nitra nabídl ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) na večírku po udělení cen Paměti národa. Čekají nás prý těžké časy a z kanálů začnou vylézat příšery, strašil shromážděné seniory. Kalousek, dříve vzorný člen Národní fronty za lidovce, se obává nástupu jakési nové totality a je podle něj jedno, zda bude nahnědlá, nebo rovnostářská. Co je na rovnosti a rovnostářství totalitního, už bohužel nevysvětlil. Úsilí o rovnost mezi lidmi je totiž naopak ušlechtilým cílem v plném souladu s moderní politickou filosofií.
Jedním z hlavních cílů socialismu je zejména překonání hrubých nerovností v příjmech, právech a příležitostech, které jsou spojeny s kapitalismem. Socialismus se obrací především k těm, kdo trpí nerovnostmi kapitalismu nejvíc. Naopak ti, kdo mají skutečný nebo domnělý prospěch z nerovnosti a privilegií, se většinou stavějí proti socialismu. A protože Kalouskovu stranu TOP 09 financuje mimo jiných také miliardář Zdeněk Bakala, je jasné, komu Kalousek slouží a proč se rovnosti tak děsí.
Bohatí vůbec podle některých ekonomů snadno dospívají k přesvědčení, že snahy o dosažení společenské rovnosti jsou marné, ne-li zcela zcestné, ale jejich chudší spoluobčané k tomu někdy potřebují trochu domluvy. Za tím účelem se argumentuje, že nerovnost je funkční a také nezbytná. Nerovnost v příjmech je prý zapotřebí, aby lidé měli pobídky k usilovné a efektivní práci.
Je zajímavé, že si obhájci společenské nerovnosti myslí, že bohatí reagují na zcela jiné pobídky, než chudí. Pokud je třeba o nutnosti pracovat přesvědčit bohaté, potřebují jako stimul příslib ještě většího bohatství: z toho plyne prvořadý význam snižování daní z vysokých příjmů. Kalousek tento princip dovedl téměř k dokonalosti svou rovnou daní na extrémně nerovné příjmy. Když se ale jedná s chudými, předpokládá se naopak, že není lepší pobídky k práci než perspektiva ještě větší chudoby: odtud prvořadý význam přísného omezování požitků, na které mají nárok. V tom mu zdatně sekunduje partajní parťák s příznačným jménem Drábek... My, komunisté, ale zásadně nesouhlasíme s oběma těmito tvrzeními. Chceme ukázat, že ačkoli trocha ekonomické nerovnosti může být nevyhnutelná, její míra je zcela nepatrná ve srovnání s tím, co existuje dnes. Myslíme si, že je možné uspořádat společnost tak, aby byla efektivní, humánní a v zásadě rovná. Nyní je malá menšina konečným příjemcem výtěžku plynoucího z toho, že pracující obyvatelstvo je systematicky špatně placeno a část je dokonce uvržena do ponižující nezaměstnanosti a chudoby. To zůstane hlavním zdrojem ekonomické nerovnosti tak dlouho, jak bude trvat současný systém. Proto požadujeme jeho změnu, i když to pánům Kalouskům a Bakalům není vhod. A jejich řeči o kanálech na tom nic nezmění.
Milan ROKYTKA
|