Sobota, 19.07.2025, 10:59 | Čest práci! Гость

Drátem do Voka

...a pořádně!

Články

Hlavní strana » Články » Ostatní autoři

„Svobodu nebo smrt“





Tento projev byl pronesen v Hartfordu, ve státě Connecticut, USA, dne 13. listopadu 1913

Emmeline Pankhurstová 
Nepřicházím sem jako obhájkyně, neboť jakkoli pozice hnutí sufražetek možná zachvátila Spojené státy, v Anglii přesáhla hranice obhajování a vstoupila do sféry praktické politiky. Stala se věcí revoluce a občanské války, a tak jsem dnes večer tady, abych obhajovala ženské volební právo. Americké sufražetky pro sebe konají zcela správně. 
Jsem tu jako voják, který dočasně vyklidil bitevní pole, aby vysvětlil - zdá se divné, že bych musela vysvětlovat - jaká je občanská válka, když je vedená ženami. Nejsem tu jen jako voják, který se dočasně vzdálil z bitevního pole; jsem tady - a to je myslím na mém příchodu to nejpodivnější - jsem tu jako člověk, který, podle zákonů mojí země, jak bylo rozhodnuto, nemá pro společnost vůbec žádný význam; a já jsem odsouzena proto, že jsem po celý svůj život nebezpečná osoba, odsouzená k odsloužení si trestního útlaku v trestanecké káznici.

Není to nijak obtížné, pokud revolucionáři přicházejí k vám z Ruska, pokud revolucionáři přicházejí k vám z Číny nebo jakékoli jiné části světa, jsou-li to muži. Ale protože jsem žena, je nutno vysvětlit, proč ženy přijaly revoluční metody, aby získaly právo na občanství. My ženy, ve snaze objasnit naši věc, z toho vždy musíme udělat součástí našich argumentů, a přesvědčit o tom muže v našem publiku, fakt - velmi prostý fakt - že ženy jsou lidské bytosti.      
Dejme tomu, že hartfordským mužům se stala křivda, a že předložili tuto křivdu svému zákonodárnému sboru, a onen zákonodárný sbor jim zarputile odmítá naslouchat nebo jejich křivdu odstranit, což by byl řádný a ústavní a praktický způsob, jak jejich křivdu odstranit. No, je naprosto jasné, že v příštích všeobecných volbách hartfordští muži otočí onen zákonodárný sbor a zvolí si nový.   
Ale když si hartfordští muži představí, že by v postavení voličů vůbec nebyli, že by byli řízeni, aniž by k tomu dali svolení, že by zákonodárný sbor byl zcela hluchý k jejich požadavkům, co by hartfordští muži potom dělali? Nemohli by zvolit zákonodárný sbor. Museli by si vybrat; museli by zvolit ze dvou zel: buď by se museli natrvalo podrobit nespravedlivému stavu věcí, nebo by museli povstat a přijmout některý ze staromódních prostředků, jakými muži své křivdy napravovali v minulosti.        
Vaši praotci se před mnoha, mnoha lety rozhodli, že musí mít zastoupení v daňovém systému. Když cítili, že už nemohou déle čekat, když tvrdohlavé britské vládě předložili všechny argumenty, na které si vzpomněli, a když byly jejich argumenty naprosto přehlíženy, začali čajovým dýchánkem v Bostonu a pokračovali, dokud nezískali nezávislost Spojených států amerických.       
Je to tak osm let od té doby, co bylo poprvé k popsání toho, co jsme dělaly, použito slovo radikální. Vcelku to radikální nebylo, vyjma toho, že to provokovalo radikálnost v části těch, kteří byli proti tomu. Když ženy kladly na politických shromážděních otázky a nedostaly odpovědi, nedělaly nic radikálního. Ve Velké Británii je zvykem, starodávným zvykem, klást otázky kandidátům do parlamentu i klást otázky členům vlády. Žádný muž nikdy nebyl připraven o kladení otázek na politickém shromáždění. Prvními lidmi, kteří byli připraveni o kladení otázek na politickém shromáždění, byly ženy; byly brutálně ztýrány; nacházely se ve vězení, dokud nevypršelo 24 hodin.      
Nazývali nás radikálními, a byly jsme celkem ochotné ten název přijmout. Byly jsme odhodlány dotlačit tuhle otázku udělení volebního práva ženám k bodu, kdy by nás politici už neignorovali. 
Máte dvě velice hladové děti, které čekají, až je nakrmíte. Jedno dítě je trpělivé a trvale čeká, než je matka připravená je nakrmit. Druhé dítě je netrpělivé a energicky křičí, vříská a kope a každému je z toho nanic, dokud se nenají. Nu, naprosto dobře víme, které dítě bude obstaráno nejdřív. To je celá historie politiky. Musíte dělat větší rámus než kdo jiný, ve skutečnosti musíte být dotěrnější než kdo jiný, musíte vyplňovat všechny papíry víc než ostatní, ve skutečnosti tu musíte být pořád a sledovat, aby vás nenechali zapadat sněhem.      
Když jste ve válce, dějí se věci; lidé trpí; nebojující trpí stejně jako bojující. A tak se děje v občanské válce. Když vaši praotci naházeli čaj do bostonského přístavu, spousta žen se musela obejít bez svého čaje. Vždycky se mi zdálo pozoruhodné, že jste toho nevyužili a nehodili přes palubu whisky; obětovali jste ženy; a vždycky se najde spousta válčení, pro něž muži dostanou spoustu slávy, jež vyžadovala víc praktických obětí od žen než od kteréhokoli muže. Tak tomu bylo vždycky. Stížnosti těch, kteří mají moc, vliv těch, kteří mají moc, vyžaduje začnou pozornost; ale křivdy a stížnosti těch, kteří vůbec žádnou moc nemají, se hodí k tomu, aby byli absolutně ignorováni. To jsou dějiny lidstva už od počátku.          
Nu, v naší občanské válce lidé trpěli, když se kácí les, létají třísky; nemůžete vést občanskou válku, aniž byste něco nezničili. Velká věc je vidět, že nezpůsobíte větší škodu, než je bezpodmínečně nutné, že děláte právě tolik, že to vyvolá dostatečný pocit k dosažení míru, k dosažení čestného míru pro bojovníky; a to je to, co děláme.        
Úplně jsme zabránily burzovním makléřům v Londýně, aby telegrafovali makléřům do Glasgowa a naopak: telegrafické spojení bylo zcela zastavené na celý jeden den. Neřeknu vám, jak jsme do udělaly. Udělaly jsme to, a dokázaly tak úřadům, že slabé ženy, za jaké jsme považovány, měly dost důvtipu na to, aby vytvořily takový druh situace. Teď se vás ptám, dokážou-li ženy udělat tohle, existuje nějaká hranice v tom, co dokážeme, kromě hranice, jakou si nastavíme samy?       
Pokud máte co dělat s průmyslovou revolucí, pokud přinutíte muže a ženy jedné třídy, aby povstali proti mužům a ženám jiné třídy, rozeznáte potíže; dojde-li k velké průmyslové stávce, přesně víte, kde je násilí a jak začne být vedený boj; ale v naší válce proti vládě je nerozeznáte. Nenosíme známku; patříme ke všem třídám; prostupujeme všemi třídami společnosti od nejvyšší k nejnižší; a tak vidíte v ženské občanské válce, jak vážení muži mojí země zjišťují, že je zhola nemožné se s ní vypořádat: nemůžete ji lokalizovat, a nemůžete ji zastavit.    
Vsaďte je do vězení," řekli, „to ji zastaví." Ale vůbec ji to nezastavilo: místo toho, aby ji ženy vzdaly, víc žen ji vedlo, a víc a víc žen ji vedlo, až tam bylo 300 žen najednou, které neporušily jediný zákon, jen „jen si samy dělaly mrzutosti", jak říkají politici.   
Potom začali vydávat zákony. Britská vláda přijala přísnější zákony, aby se vypořádala s tímhle neklidem, než jaké kdy považovala za nutné v celých dějinách politických vzruchů v mojí zemi. Byli schopni se vypořádat s revolucionáři v čase Chartistů; byli schopni se vypořádat s odborářskými nepokoji; byli schopni se vypořádat s revolucionáři později, když byly přijaté Reformní zákony; ale běžný zákon nedokázal udržet na uzdě vzbouřené ženy. Museli sáhnout zpátky do středověku, aby našli prostředky k potlačení odbojných žen.      
Říkali nám vláda spočívá na síle, ženy nemají sílu, tak se musí podřídit. Nu, ukazujeme jim, že vláda vůbec nespočívá na síle: spočívá na souhlasu. Dokud ženy souhlasí s tím, že jsou nespravedlivě ovládané, tak mohou být, ale přímo ženy říkají: „Odpíráme souhlas, už nebudeme ovládány, dokud bude tahle vláda nespravedlivá." Ani tu nejslabší ženu nemůžete ovládat silami občanské války. Můžete tu ženu zabít, ale tím vám unikne; nemůžete ji ovládat. Žádná pozemská moc nemůže ovládat lidskou bytost, jakkoli vetchou, když odpírá souhlas.         
Když nás poprvé vsadili do vězení, jednoduše pro přijímání peticí, podrobily jsme se; dovolili jsme jim, aby nás oblékli do vězeňských šatů; dovolily jsme jim, aby nás vsadili do samotky; dovolily jsme jim, aby nás dali mezi nejzvrhlejší zločince; poznaly jsme některá z nejotřesnějších zel naší takzvané civilizace, jež bychom jinak poznat nemohly. Byla to cenná zkušenost, a byly jsme rády, že se nám jí dostalo. 
Viděla jsem muže se smát, když slyšeli slovo „hladovka", a myslím, že i dnes existuje velmi málo mužů, kteří by byli připraveni přijmout z nějakého důvodu „hladovku". Jedině lidé, kteří cítí nesnesitelný pocit útlaku, by přijali prostředky tohoto druhu. Znamená to, že odmítáte stravu, dokud nejste na prahu smrti, a úřady si pak musí vybrat, zda vás nechají zemřít, nebo vás nechají jít; a tehdy nechali ženy jít.      
Teď to pokračovalo tak dlouho, až vláda cítila, že není schopná to zvládnout. Bylo to [potom] tak, k hanbě britské vlády, dali příklad úřadům celého světa, jak nakrmit duševně zdravé vzdorující lidské bytosti silou. V tomhle shromáždění jsou možná lékaři; je-li tomu tak, vědí, že jedna věc je nakrmit silou nepříčetnou osobu; ale je docela něco jiného krmit duševně zdravou, vzdorující lidskou bytost, která se vzpírá každým nervem a každou žilkou svého těla pohaně a krutosti nuceného krmení. Teď to v Anglii udělali, a vláda si myslela, že nás rozdrtila. Ale shledali, že to nepokoje nepotlačilo, že přichází víc a víc žen a dokonce přijímá tato děsivá muka, a oni je museli nechat jít.     
Tehdy přišlo zákonodárství - „Zákon kočky a myši" (the Cat and Mouse Act). Ministr vnitra řekl: „Dejte mi plnou moc, abych nechal ty ženy jít, když jsou na prahu smrti, a nechat je na povolení na svobodě, dokud se opět neuzdraví, a potom je přivést zpět." Bylo to přijaté k potlačení nepokojů, aby se ženy vzdaly - protože to je to, k čemu to skutečně došlo, dámy a pánové. Došlo k bitvě mezi ženami a vládou, a šlo o to, kdo se vzdá první, zda se vzdají a dají nám volební právo nebo zda se vzdáme naší agitace.      
No, oni ale vědí málo o tom, co jsou ženy zač. Ženy se bouří velice pomalu, ale když už se jednou vzbouří, jakmile jsou rozhodnuty, nic na zemi a nic na nebi je nedonutí ustoupit; to nejde. A tak tenhle „Zákon kočky a myši", jenž je využívaný proti dnešním ženám, selhal. Jsou ženy na prahu smrti, které opět získají dost síly, aby přestály operace, které neustoupily a neustoupí, a které budou připravené, jakmile se zvednou z lůžka pro nemocné, pokračovat jako dřív. Jsou ženy, které přinesou na shromáždění z lůžek na nosítkách. Jsou příliš slabé na to, aby promluvily, ale jdou se svými spolupracovnicemi, jen aby ukázaly, že jejich elán nevychladl a že jejich duch žije a že mají v úmyslu pokračovat, dokud budou žít.           
Teď chci říci vám, kdo si myslíte, že ženy nemohou uspět, že jsme dostaly vládu Anglie do takového postavení, že musí čelit téhle alternativě: ženy mají buď být zabity nebo mají mít právo volit. Ptám se amerických mužů na tomhle shromáždění, co byste řekli, kdybyste byli ve vašem státě postaveni před tu alternativu, že buď je musíte zabít, nebo jim dát jejich občanská práva? No, na tuhle alternativu je jen jedna odpověď, je jen jedno východisko - musíte těm ženám dát volební právo.    
V Americe jste získali svobodu, když jste měli revoluci, krveprolitím, obětováním lidských životů. Vyhráli jste občanskou válku obětováním lidských životů, když jste se rozhodli zrovnoprávnit černochy. Nechali jste na ženách ve vaší zemi, všichni muži ve všech civilizovaných zemí to nechávají na ženách, aby se dopracovaly ke vlastní spáse. To je způsob, jakým v Anglii konáme my ženy. Lidský život je pro nás svatý, ale říkáme, že má-li být nějaký život obětovaný, ať je to náš; neuděláme to samy, ale dostaneme nepřítele do postavení, kdy bude muset volit mezi naším osvobozením nebo usmrcením.          
Tak jsem tady. Přicházím v pauze mezi tím, než se ocitnu ve vězení. Přicházím poté, co jsem byla čtyřikrát uvězněná podle „Zákona kočky a myši", pravděpodobně budu při návratu znovu uvězněná, okamžitě jak šlápnu na britskou půdu. Přicházím vás požádat o pomoc k vítězství v tomto boji. Jestli jej vyhrajeme, tenhle nejtvrdší ze všech bojů, potom si buďte jisti, že v budoucnu bude pro ženy po celém světě snazší zvítězit v jejich boji, až přijde jejich čas.       
----------------------------
Z cyklu Velké projevy, otiskovaného v britském deníku The Guardian, přeložil Vladimír Sedláček  
Kategorie: Ostatní autoři | Přidal: jocky (01.12.2012)
Počet shlédnutí: 467 | Rating: 0.0/0
Komentářů celkem: 0
omForm">
avatar

Proletáři všech zemí, spojte se!

Způsob přihlášení

Kategorie

Převzaté [130] Ostatní autoři [88] Kampaň [2] Seriály [7]

Vyhledávání

Kecátko

200
  • Создать сайт
  • Все для веб-мастера
  • Программы для всех
  • Мир развлечений
  • Лучшие сайты Рунета
  • Кулинарные рецепты
  • Statistika


    Онлайн всего: 2
    Гостей: 2
    Пользователей: 0