Články

Hlavní strana » Články » Ostatní autoři

---

Pod najatými mediálními agenturami pečlivě a draze vytvářeným obrazem ČSSD se na sjezdu ukázala nevábná skutečnost, stejně jako když pod šminkami poněkud starší  prostitutky vykoukne AIDS znetvořený obličej. Volič i zákazník se musí mít na pozoru, aby nenaletěl a nezničil si život! Jiří Dienstbier v Praze z etických a programových důvodů nesouhlasil s velkou koalicí ODS a ČSSD, která  dlouhá léta vyhovovala kmotrům i šibalům z obou stran a záda jí kryl Franta Hoffman od "třešínek".  Nakonec si ale část ODS pod primátorem Svobodou stejně padla do náruče s bruselofilní, bakalovskou topkou a Jiří D. se nechal kandidovat na Hrad, přes četná varování jeho přátel, že jde o unáhlený krok, který ho má pouze zdiskreditovat u  jeho volitelů, delegátů sjezdu.   To se včera také stalo. Místopředsednický vaz mu pak zřejmě dolomila ochota spolupracovat na vládní úrovni s programově nejbližší levicovou stranou v době, kdy tuto spolupráci vyžadují občané, ale vedení ČSSD sází na lidovce, zelené a další prý středolevé politické subjekty. Známé Bohumínské usnesení zakazující spolupráci s KSČM proto zůstalo v platnosti. Vstřícná politika části vedení KSČM počítající se spoluprací s "oranžgutány" na vládě se tedy ukázala jako kontraproduktivní.  Občanům by stejně nic dobrého nepřinesla.  V programatice sociálních demokratů totiž tkví kámen úrazu. Nemají ani komplexní analýzu současného stavu, jeho příčin, a proto ani nemohou navrhnout produktivní východiska, jak vytrvale a fundovaně upozorňují například profesoři ekonomie a informatiky Paul Cockshott a Allin Cottrel. Připomeňme si, že sociální demokracie tradičně zastává »smíšenou ekonomiku«, zmírňování nerovností kapitalismu pomocí systému progresivního zdanění a sociálních podpor, parlamentní demokracii a občanské svobody. Ve svých nejúspěšnějších obdobích sociálnědemokratické strany nepochybně dokázaly zlepšit životní podmínky pracujících tříd ve srovnání s neregulovaným kapitalismem. Nicméně velmi závažné problémy zůstávají neřešeny. Za prvé, kapitalistický ekonomický mechanismus má tendenci vytvářet hrubé nerovnosti příjmu, bohatství a životních šancí. Sociální demokracie má na tyto nerovnosti malý vliv, což se za poslední desetiletí dále zhoršilo. Reálnou perspektivu odstranění těchto hrubých nerovností nabízí pouze radikální změna ve způsobu rozdělování osobních příjmů. Za druhé, »smíšená ekonomika« je problematická ze dvou důležitých důvodů. V dosud existujících smíšených ekonomikách zůstávaly socialistické prvky podřízeny kapitalistickým prvkům. Znamená to, že zbožní a mzdové formy zůstaly primárními formami organizace výroby a placení lidské práce. »Socialistické« aktivity musely být financovány z výnosů daní vytěžených z kapitalistického sektoru, což znamenalo, že možnosti rozšiřování sociálních opatření a bezplatného poskytování základních služeb závisely na zdraví kapitalistického sektoru a síle daňové základny. Sociálně demokratické vlády jsou schopny »dodávat zboží« pouze tehdy, jestliže kapitalistický sektor vykazuje silný růst. Tímto způsobem si sociálnědemokratické vlády samy inherentně omezují vlastní schopnost přetvářet třídní strukturu společnosti: pokusy o radikální redistribuci vždy hrozí, že zničí kapitalistický stroj tvorby bohatství, na kterém jsou tyto vlády koneckonců závislé. S předchozím souvisí okolnost, že pokud je smíšená ekonomika směsí kapitalistických a socialistických prvků, bylo zatím jen málo vážných pokusů o definování principů, podle nichž funguje socialistický sektor. V celosvětovém kontextu, v němž se plánované ekonomiky postupně rozpadají, se tím celá myšlenka smíšené ekonomiky stává zranitelnou. Zastánci ničím neomezovaného trhu mohou fakticky argumentovat tím, že pokud je plánování zavrhováno v jeho mateřských zemích, proč by se mělo tolerovat na Západě, byť jen jako podřízený prvek systému?  Pokud sociální demokraté nemají promyšlenou představu o tom, jak mají vlastně vypadat plánované a nezbožní formy výroby a jak lze posuzovat jejich efektivitu, nejsou způsobilí obhajovat svůj oblíbený mix jinak, než velmi vágním a moralizujícím způsobem. To v krizi stačit nebude.  Z tohoto hlediska lze pokus o definování principů socialistického ekonomického mechanismu chápat jako vytváření socialistické páteře, která tak nápadně chybí současné sociální demokracii: i ti, kdo třeba momentálně nesouhlasí s naší obhajobou plánované ekonomiky, mohou najít něco cenného v našich argumentech potud, pokud osvětlují onu nedostatečně vyvinutou složku mixu »smíšené ekonomiky«.  Více ZDE: http://www.joomag.com/magazine/nova-cesta-ke-svobod-kybersocialismus-aug-201/0623265001344767586#.UCeEIR2nEfA.facebook Takové společné hledání bude asi užitečnější než už poněkud otřepané výzvy k jakési "transformaci komunistů". Kam taková transformace komunistů vede, vidíme na příkladu Itálie - k vygumování komunistů a »berlusconizaci« státu i společnosti. A to snad nechce ani vedení ČSSD, ani vedení KSČM, které v zoufalé snaze zalíbit se potenciálním partnerům a třeba i dobře zobchodovat svůj politický vliv, nenabídlo voličům vlastního kandidáta na prezidenta. To bylo od druhé nejsilnější a nejpočetnější politické strany v ČR podivné a může vést i k úvahám voličů, zda vlastně jakousi druhou ČSSD vůbec potřebují...

1 2 3 4 5 Kategorie: Ostatní autoři | Přidal: Milan (16.03.2013) W

Počet shlédnutí: 388 | Rating: 0.0/0

Komentářů celkem: 0

Vyhledávání

Kecátko
--15 сек30 сек1 мин2 мин 200

Создать сайт Все для веб-мастера Программы для всех Мир развлечений Лучшие сайты Рунета Кулинарные рецепты

Statistika
Онлайн всего: 1 Гостей: 1 Пользователей: 0