| Demokracie přestává naplňovat své základní cíle a stává se zklamáním. Nepřináší svobodu a skutečnou možnost společně a svobodně rozhodovat o tom, jak budeme ve své republice žít. Politická scéna je prohnilá. Avšak politikové všech stran mohou být spokojeni. Hrají divadlo, které jim přináší jen výhody. Ať již hrají hlavní roli či zrovna čekají v šatně, ať již vystupují na scéně „celonárodního" parlamentního divadla, nebo hrají ochotnické představení pro místní publikum, mají privilegia, která z nich činí vládnoucí kastu. Jestliže si dříve na novou šlechtu hrály některé komunistické nomenklaturní kádry, dnes se o totéž snaží většina i tzv. demokratických politiků. Pohrdají občany a v tom navazují na nejhorší tradice. V době voleb se předhánějí v lichotkách a slibech. Jakmile volby skončí, jsou sliby zapomenuty a „vážení voliči" se změní v nebezpečný a údajně primitivní dav, který musí být držen na uzdě „osvícenou vládou" našich vyvolených politiků. Tuto svou pyšnou namyšlenost se pak marně snaží zakrýt účelově propukajícím antikomunismem, který má přesvědčit občany, aby jim, „jediným strážcům demokracie" a „poslední hrázi" před komunistickým nebezpečím dali svůj hlas. Pro občana je však obtížné rozeznat naduté a často sobecké chování těchto „demokratů" od chamtivosti a licoměrnosti některých dřívějších funkcionářů KSČ. A opoziční KSČM se stává přijatelnou alternativou. Zatím, co jsme lákáni na falešné sliby prokapitalistických, doslova mafiánských stran, v zákulisí politické scény bují bezskrupulózní boj o moc a přízeň vlivných lobbistických skupin. Je na čase skoncovat s tímto pokrytectvím.Politikové, kteří nám lichotí, když potřebují naše rozhodnutí ve volbách, aby si mohli podržet svá privilegia, se vzápětí děsí možnosti, že bychom my, občané mohli rozhodovat něco sami. Opravdu jsme ochotni věřit, že politikové jsou výkvět moudrosti a morálních kvalit, kteří nemají jiný zájem než pečovat o naše blaho? Opravdu jsme ochotni věřit, že průměrný občan, který je údajně nekompetentní a nezodpovědný, je schopen vybrat ze svých řad tyto morální hrdiny poslaneckých a zastupitelských lavic? Opravdu si zastupitelé na všech stupních o sobě myslí, že stojí takto vysoko nad námi všemi ostatními? Nespokojenost s podobou současné zastupitelské demokracie se šíří ve všech demokratických zemích. Občané mají oprávněný pocit, že jsou soustavně obelháváni, okrádáni a podváděni. Avšak bylo by velkou chybou očekávat řešení od silných osobností, od nových, tentokrát již opravdu demokratických stran. Zkušenost opakovaně ukazuje, že každá taková osobnost či strana se dříve či později zapojí do systému vzájemných úsluh a výhod, vzájemného boje o moc a důležitá křesla, viz VV a LIDEM. A ještě horší by bylo, kdybychom přestali věřit v demokracii a podporovali její nahrazení nějakou formou autoritativního politického systému. Vždy, když je omezena demokracie, platí drastickou a často také krvavou daň právě prostí občané. Občané sami musí mít právo rozhodovat o všem, o čem chtějí, a to přímo např. prostřednictvím referenda, pokud takové přání formou petice projeví. Toto využití metod přímé demokracie ostatně předpokládala již washingtonská deklarace vyhlášená ČNR 18.10. 1918 a obdobně i první návrh ústavy ČR, inspirovaný švýcarským modelem, který však politici zablokovali. K plnému obnovení hrdosti a samostatnosti českého občana nestačí fráze o pravdě a lásce, obecném dobru a podobně. K tomu je nutné, abychom se začali chovat jako hrdí a svéprávní občané, kteří jsou si plně vědomi své schopnosti rozhodovat o sobě samých. Ale především je nutné, abychom takto začali také skutečně jednat. Třeba hned teď, na přímých i internetových Občanských sněmech. Kdybychom totiž čekali na prosazení občanských práv shora, žili bychom ještě v podmínkách nevolnictví. Lidská a občanská práva si lid vybojoval vždy sám. V mnoha evropských státech už vznikají občanská hnutí, která vidí cestu k odvrácení krize v nastolení systému přímé demokracie. Ale je zřejmé, že přímá demokracie je řešením jen části problému. Stejně tak musí být totiž nalezen nový model demokratické ekonomiky, která bude sloužit komplexním zájmům občanů a nikoliv jen jedinému cíli – maximalizaci zisku velkých akcionářů. Vedle dalšího rozvoje demokracie je životně důležité vytvořit takový ekonomický systém, který nebude ohrožovat přežití lidstva rozsáhlou devastací přírody a jehož prosperita nebude založena na růstu zbrojních zakázek, který nakonec vždy ústí v nějakou další válku. Některá z těchto válek by také mohla být poslední. Je varující skutečností, že po pádu SSSR není svět bezpečnější. Právě naopak! Zbrojní výdaje a válečné nebezpečí ještě vzrostlo. Naděje většiny lidí jsou zklamány. Naléhavost změny proto stále roste, upozorňuje Hnutí za přímou demokracii a další iniciativy, jako Ne základnám, Alternativa Zdola a AKORN.
|