Články

Hlavní strana » Články » Ostatní autoři

---

Za izraelským útokem na Gazu stojí USA a Británie. Spravedlnost vyžaduje základní změnu rovnováhy sil, říká Seumas Milne, jeden z mála buržoazních komentátorů, kteří nepodlehli slepě jednostrannému popisu událostí na Středním východě  Podle toho, jak západní politici a sdělovací prostředky poučují o útoku Izraele na Gazu, byste si mysleli, že Izrael čelí nevyprovokovanému útoku dobře vyzbrojené cizí mocnosti. „Izrael má všechna práva se bránit", vyhlašoval Barack Obama. „Žádná země na světě by netolerovala rakety padající z ruhé strany hranic na její občany." Což zopakoval britský ministr zahraničí William Hague, který prohlásil, že palestinští islamisté z hamánu nesou „zásadní zodpovědnost" za izraelské bombardování věznice pod širým nebem, jím Pásmo Gazy je. Většina západních sdělovacích prostředků zatím zopakovala tvrzení Izraele, že jeho útok je odplatou za raketové útoky Hamásu; BBC neúnavně mluví o konfliktu „prastaré nenávisti".  Ve skutečnosti přezkoumání sledu událostí posledních měsíců ukazuje, že Izrael hrál v sílení militarismu rozhodující úlohu: od jeho napadení zbrojovky v Chartúmu, která údajně dodávala zbraně Hamásu, a zabití patnácti palestinských bojovníků koncem října k zastřelení mentálně zaostalého Palestince počátkem listopadu, zabití třináctiletého při izraelském vpádu a klíčovému atentátu na velitele Hamásu Ahmeda Jabariho minulou středu (14. 11.) během vyjednávání o dočasném příměří.  Israelský premiér Benjamin Netanjahu měl velkou motivaci k rozpoutání nového kola krveprolití. Byla tu hrozba izraelských voleb (vojenské útoky na Palestince jsou typickým jevem před izraelským hlasováním); potřeba otestovat nového egyptského presidenta  Mohameda Morsiho z Muslimského bratrstva a nátlak na Hamás, aby srazil ostatní palestinské partizánské skupiny na kolena; a šance zničit raketové úkryty před střetem s Íránem a otestování nového izraelského protiraketového systému Iron Dome.  Takže po šesti dnech trvalého útoku čtvrté největší vojenské síly světa na jedno z nejubožejších a nejpřelidněnějších území bylo zabito nejméně 130 Palestinců, z toho asi tak polovina civilistů, spolu s pěti Izraelci. Cíle, na němž trval izraelský ministr vnitra Eli Yeshai, bylo „poslat Gazu zpátky do středověku".  Pravda, krveprolití zatím nedosáhlo rozsahu operace „Lité olovo" z let 2008-9, jež za sebou zanechala 1 400 zabitých Palestinců za tři týdny. Ale problémem není kdo začal a kdo pokračoval nebo dokonce omílání „neúměrnosti" ještě další izraelské vojenské palby (ještě před požárem posledních měsíců bylo od roku 2009 zabito 314 Palestinců, oproti dvaceti Izraelcům. Jde o to, že vykreslit Izrael coby jakýsi druh oběti se všemi právy „se bránit" před útokem „zvenčí" je tragikomickým převrácením reality. Izrael nakonec okupuje zcela protiprávně Západní břeh i Gazu, kde většinu obyvatelstva tvoří rodiny uprchlíků, vyhnaných v roce 1948 už na minulých 45 let ze současného Izraele. Navzdory izraelskému stažení osad a základen v roce 2005 zůstává Pásmo Gazy okupované, fakticky i právně - a jako takové je uznáno Organizací spojených národů. Izrael má pod kontrolou pozemní i mořské hranice Gazy, její výsostné vody a přírodní zdroje, vzdušný prostor, dodávky energií a telekomunikace. Blokuje Pásmo od doby, kdy je v létech 2006-7 převzal Hamás, a brání tu v pohybu lidí,  materiálu a dodávek potravin do i z území - dokonce má spočítáno, že obyvatele Gazy udrží na exemplární dietě 2 279 kalorií na osobu. A napadá neustále Pásmo, kdy se mu zachce.  Takže Gazané jsou okupovaný lid a mají právo na odpor, včetně ozbrojené síly (i když ne zasahovat civilisty), zatímco Izrael je okupující mocnost, která je povinná se stáhnout- ne právo kontrolovat území, jež kontroluje nebo kolonizuje pomocí brané moci.  I kdyby byl Izrael v roce 2005 okupaci opravdu končil, lidé v Gaze jsou Palestinci a to, zda bude jejich dvaadvacet procent z území historické Palestiny označeno za Palestinský stát, závisí na tom, zda se Izrael stáhne z okupovaného Západního břehu a východního Jeruzaléma. Palestinci mají všude na svém území právo e bránit a vyzbrojovat, bez ohledu na to, zda tak učiní či ne.  Ale místo toho USA, Británie a další evropské mocnosti financují, vyzbrojují a podporují jak jen mohou izraelskou okupaci, včetně obléhání Gazy - přesně k tomu, aby zabránily Palestincům v získávání zbraní, jež by jim dovolily bránit se proti izraelské brané moci.  Samozřejmě bude asi sotva překvapením, že mocnosti, které samy napadaly, okupovaly a zasahovaly v posledním desetiletí v arabském a muslimském světě, se celou svojí váhou postavily za Izrael, když na svém vlastním prahu dělaly totéž. Ale nejsou to palestinské rakety, co zabránilo Izraeli odstranit blokádu, zrušit nelegální osady nebo stáhnout se ze Západního břehu a Gazy - to je bezpodmínečná podpora Spojených států a západu beztrestnosti Izraele.      Ať už byla směska motivací izraelské vlády k rozdmychávání konfliktu z minulého týdne jakákoli, zdá se, že selhala. Poprvé od vypuknutí arabských povstání je problém Palestiny opět ústřední scénou.   Hamás, povzbuzený vlnou změn a růstem podpory napříč oblastí, znovu získal důvěryhodnost, uvadající po roce 2009, coby síla odporu, a posílil svoji kartu proti stále zdiskreditovanějšímu vedení palestinské samosprávy v Ramalláhu. Rozmístění raket s delším doletem, které, jak se ukázalo, dosáhnou Tel Avivu a Jeruzaléma, je také počátkem posunu v převážně jednostranné rovnováze zastrašování. Právě vyjednané příměří údajně posílilo odpovědnost Hamánu za kontrolu Pásma a rozhodně zlomilo blokádu, když otevřelo přechod Rafah na hranici s Egyptem zboží i lidem. Nezdá se ale, že by to mělo co dělat s dlouhodobou zárukou bezpečí, již hledal Izrael u Hamánu, jenž by tak riskoval prohloubení katastrofální roztržky mezi Gazou a Západním břehem.  Jakákoli úleva od bombardování, umírání a utrpení minulého týdne by měla být vítaná. Ale neblíží se žádné zastavení palby, aby zabránilo dalšímu výbuchu násilí. I když je nakonec odsouhlasené, neukončí izraelskou okupaci a kolonizaci palestinského území ani nezastaví jeho loupeživou válku proti Palestincům. To vyžaduje neúprosný tlak na západní mocnosti, aby se zaručily za změnu kurzu. Ale především to vyžaduje změnu rovnováhy sil na zemi.  Seumas Milne, The Guardian (V. Brit.) 20. 11. 2012; překlad Vladimír Sedláček  Související: http://dratemdovoka.clan.su/publ/ostatni_autori/proizraelske_sdelovaci_prostredky/3-1-0-214

1 2 3 4 5 Kategorie: Ostatní autoři | Přidal: jocky (15.12.2012)

Počet shlédnutí: 420 | Rating: 0.0/0

Komentářů celkem: 0

Vyhledávání

Kecátko
--15 сек30 сек1 мин2 мин 200

Создать сайт Все для веб-мастера Программы для всех Мир развлечений Лучшие сайты Рунета Кулинарные рецепты

Statistika
Онлайн всего: 1 Гостей: 1 Пользователей: 0