Proces globalizace, tedy podstatné zintenzivnění mezinárodních vazeb v kapitalistickém systému, je rámcem, který neoliberalismus podstatně urychlil, ale nezpůsobil. Nerozhoduje o něm americký prezident, George Soros, MMF ani nějaké spiknutí kapitalistů. Řídí se do značné míry samospádem (protože každý jednotlivý kapitalistický subjekt tlačí konkurence ostatních) a role jednotlivých lidí, skupin, programů a ideologií v něm je omezená. 

Jeho podstatou je především celoplanetární tvorba co nejvýznamnějších podmínek pro kapitál. Tomu se hodí, když pro něj budou lidé pracovat co nejlevněji – a je mu v podstatě jedno, jestli jsou bílí, černí, nebo žlutí. Domnívám se tedy, že spíše než rasistická genocida nás čeká masová globální nezaměstnanost. Ta začíná velmi tíživě doléhat i na obyvatelstvo „bohatých" a „bílých" zemí, kde v podstatě dochází k demontáži dosavadního sociálního státu – jak nám vysvětlují politici snad všech politických stran, ve stávajících podmínkách už není udržitelný. Tvrdit, že pro kapitalismus jsou genocidy cílem samy o sobě, mi připadá přehnané. Jsou spíše jeho vedlejším produktem. 

Nejsou ale jediným vedlejším produktem. Jiným, a troufám si říci neméně důležitým, je postupné odstraňování národních bariér. Ty jsou pochopitelně bourány kvůli volnému pohybu kapitálu a aby odstranily alespoň tu relativní autonomii politické třídy, o níž mluví Marcos. Jenže to zároveň pomáhá stmelit i náš odpor. Pokud nemá mít politická analýza vycházející z našeho hnutí hodnotu vykopávky, nemůže se zaměřovat na dobytí politické moci v hranicích jednoho státu. Musí docházet a také dochází k mezinárodnímu propojování bojů a hnutí neprivilegovaných lidí. Mezinárodní protesty proti kapitalistické globalizaci byly první a dosud asi nejvýznamnější ukázkou této nové mezinárodnosti, nové internacionalistické identity a aktivity hnutí odporu. Revoluce, která by proběhla celosvětově, má mnohem větší šanci rozvíjet se bez vnějšího ohrožení, které by nahrávalo autoritářským ideologiím. Jinými slovy – jedním z vedlejších produktů současného vývoje kapitalismu je i velmi silná možnost skutečné revoluce. 

Opakuji, možnost. Nelze spoléhat na to, že by nějaké „zákonitosti dějin" pracovaly pro nás. Jestliže existují nějaké vývojové trendy, rozhodně je dnes nejsme schopni poznat natolik, abychom mohli s jistotou spoléhat na to, že dělají práci na emancipaci lidstva za nás. Nehledě na to, že i my jsme jejich součástí a záleží na aktivitě každého z nás. Nelze než opakovat to, co napsal Marcos: „Zvítězíme, ne proto, že by nám to bylo souzeno nebo proto, že to je tak psáno v našich vlastních vzbouřeneckých nebo revolučních biblích, ale proto, že pro to pracujeme a bojujeme."