Jedním z charakteristických projevů vědeckotechnické revoluce, který stále intenzivněji ovlivňuje myšlení a život každého jedince i lidstva jako celku, je neustále sílící tok informací, často nazývaný „informační exploze". Objem informací se zhruba každých deset let zdvojnásobuje. Tato „exploze" však není pouze jakýmsi samočinným důsledkem vzrůstajícího množství našich poznatků o světě. Stoupající přísun informací si vynucuje i zvládnutí stále složitějších výrobních, technologických i společenských procesů. Materiální výroba počala přecházet na velkoprůmyslovou bázi již v průběhu první a zejména pak druhé průmyslové revoluce. „Informační technologie" se však za tímto procesem opožďovala a po celá desetiletí zůstávala v podstatě na manufakturní úrovni. Řešení tohoto rozporu umožnil až nebývalý, vskutku grandiózní rozvoj prostředků a „technologie" získávání, přenosu, uchovávání, šíření a zpracovávání informací. Především rozmach velkoprůmyslu, hromadné výroby a s nimi spjatých společenských procesů si vynutily přechod i „informační technologie" na velkoprůmyslovou bázi.
Během "požehnaného" prezidentství Mac Kinleye našel Rockefeller příležitost, jak zajistit Standardku před soudcovským zásahem. Vě státě New Jersey, na druhém břehu Hudsonu, prošel zákon, který akciovým společnostem dovoloval to, co antitrustový zákon zakazoval: mít balíky akcií cizích společností. Ve vší tichosti byla potom roku 1899 všechna mateřská práva Standard Oil Company of Ohio přenesena na její 17letou "dceru" ESSO, Standard Oil Company of New Jersey. Aby se vyplatila i námaha s převáděním akcií, byl při této příležitosti zvýšen akciový kapitál na 110 mil. dolarů a počet sesterských společností ze 30 na 58. Když přitom prohlížel výtahy ze svého konta, Rockefeller zjistil, žese stal přibližně miliardářem. Dary pro volební fond prezidenta Mac Kinleye se zůročily stejně, jako "Aladinovy lampy" rozdané v Číně. A když se roku 1900 podařilo dosadit Mac Kinleye podruhé na prezidentské křeslo v Bílém domě, tančil jako novopečený miliardář jako při charlestonu a gratuloval sám sobě k "dobrému obchodu".
Je známo, že v jistých amerických kruzích se projevuje až překvapující neznalost nejzákladnějších poznatků z dějin, zeměpisu, politiky a kultury. Pro humoristické lity na celém světě je tato skutečnost už dlouho zdrojem námětů. Dá spo pochybovat o tom, zda John D. Rockefeller ve škole vůbec někdy slyšel o Kavkazu. Hora Ararat mu mohla být jako horlivému čtenáři bible známější. A právě z této krajiny, kde prý se zachránilo smolou ucpaná archa Noemova, vylila se začátkem 20. století do Evropy nová potopa: ruská nafta. Mužům, kteří si osvojovali vlastnická práva na zřídla i na evropský trh, nemohl však Rockefeller uzavřít prostě ropovody jako "nezávislým" v naftovém ráji na Oil Creeku. A to bylo pro něj mrzuté. A ještě více jej zlobilo a dráždilo, že ruští těžaři si přisvojovali zásluhu o to, že první objevili, jak je možno nafty využít v hospodářském životě.
Pittsburské nádraží se černalo lidmi. Vjíždějící naftový vlak Pensylvánské železnice jel krokem. Ze 36 cisternových vozů zbyly za lokomotivou již jen čtyři. Ostatní byly cestou na malých stanicích vzbouřenými železničáři, traťovými dělníky a nakládači odpojeny. Převrhli je a zapálili. Teď tyto vozy blokovaly trať. Signalizační zařízení nefungovalo. Strojvedoucí a černošský topič se na sebe tázavě podívali. Nedalo se projet až k rampě. Uzavřeli páru a zastavili stroj. A ihned byli uchopeni tvrdýma rukama a strženi ze svých míst. "Svažte je, stávkokazy!" křičel pronikavý hlas. "Lynčujte je!" znělo temnou ozvěnou v davu. "Nechte nás přece vysvětlit, jak to vlastně je!" Topič, velký ramenatý muž, postavil se před strojvůdce, aby ho ochránil. "My nejsme stávkokazi, my jsme nevezli žádnou naftu..." "Žádnou naftu? Je tam snad struska v těch kotlích? Ven s tím!" A opět se hrozivě zvedly pěsti. Topič se nutil do smíchu. "To jsme snad měli jít z Pitholu do Pittsburku pěšky, abychom mohli být u stávky?"
TAJNÁ SMLOUVA Pomocí kapitálu jiných lidí, jejich pracovním úsilím a nápady se z Johna D. Rockefellera stal skutečný byznysmen. Cítil se dost silným, aby vyjednával s víceprezidentem malé Pobřežní a michiganské jižní dráhy o příštích nákladních tarifech. Zlí jazykové později tvrdili, že za zavřenými dveřmi se jednalo o tajných rabatech, a nikoli o přednostních tarifech. Báječně prosperující chod obchodu dal Rockefellerovi roku 1870 podnět k tomu, aby podnik - potřetí za osm let - přeorganizoval, zvětšil a přivedl k vyššímu výkonu. Statut nového podniku zněl: "Výroba petroleje, jakož i obchod s naftou a jejími vedlejšími výrobky". Chvályhodný úmysl posloužit zákazníkům petrolejem a mazacími oleji stejné jakosti jako dříve, do jisté míry standardní, byl patrně "kmotrem" firemnímu jménu The Standard Oil Company of Ohio. Ve skutečnosti je Rockefeller vzal, aniž se ptal, od svého pittsburského konkurenta Charlese Lockahrta. Stojí za zmínku, že se tenkrát stříbrný peníz jmonoval "standard-dolar". Kapitál nové společnosti Standard činil jeden milion takových "standard-dolarů", v 10 000 kusů 100standarddolarových akcií Standardky. John D. si z toho zajistil 2667 podílů, Flagel, Andrews a bratr William dostali po 1333 podílech, Harkness 1334 kusů a dalších tisíc dostal dosud nezávislý rafinér v Clevelandu. Zbytek převzala stará firma Rockefeller, Flagler and Agrews, ve které měl John D. i nadále hlavní slovo. Tak se Rockefeller postaral, aby akcie společnosti Standard zůstaly ve spolehlivých rukách.
DYNASTIE ROCKEFELLERŮ Mladý muž s pokřivenými ústy a pichlavýma očima v bledém obličeji, který nyní vstupuje na scénu, tj. do pensylvánského pirátského skladu petroleje a whisky, netušil zprvu nic o úloze, jež mu byla osudem přiřčena. Bylo mu dvacet pět let a již byl spolumajitelem firmy Clark and Andrews v Clevelandu. Se jměním asi 50 000 dolarů byl přes své mládí počítán k nejúspěšnějším obhchodníkům rozvíjející se průmyslové a obchodní metropole u Erijského jezera. Jeho jméno? John Davison Rockefeller, syn Velikého Billa, obchodníka s koňmi - Williama Averyho Rockefellera. Jěště v krátkosti o původu mladého Rockefellera: Když se roku 1722 Rockefellerové přistěhovali z německého Sagendorfu do Ameriky, přispěli předkové rodu po meči svou chutí k cestování a předkové po přeslici svou neobyčejnou plodností ke kolonizování Nového světa. První ratolest, která vzbudila místní pozornost, byl Godfrey Rockefeller, dědeček Johna D. Rockefellera. Ač se o něm říkalo, že to bych chudý opilec ošklivého vzhledu a hrubého chování, přece jen to dotáhl na šerifa Velkého Barringtonu. V manželství s Lucií Averyovou měl deset dětí.
Vážení čtenáři, se vší hrdostí si Vám dovolujeme představit seriál Žízeň impérií (s podtitulem Utajované dějiny nové doby), kterýžto vycházel jako součást společensko-politického týdeníku Naše Pravda.
Úvodem
Miliony let shromažďovala země kapalnou energii ve svém nitru. Miliony let čekala nafta, až ji člověk objeví, osvobodí a bude využívat. Nafta musela čekat dlouhé, déle, než "černé zlato" - uhlí. Mnohostranné používání nafty, jehož se kdysi staré kulturní národy obou polokoulí ujaly, jako dědictví nejstarších epoch Země, upadlo s jejich zánikem v zapomenutí. Ještě před dvěma sty lety byla nafta považována z určitý druh patentního léku. Ještě před sto lety plnila svůj civilizační úkol jen jako prostředek ke svícení. Teprve, když se ve vědě podařilo přeměnit soupeře voskové svíčky v konkurenta uhlí, tj. přeměnit proud světla v proud energie, udeřila velká hodina nafty, která se stala hnací silou dvacátého století a zůstává jí dodnes.